Tleskám ústavnímu soudu

3. 9. 2009

Nejvyšším a také nejdůležitějším zákonem každé země je ústava. Parlament svým zákonem o předčasných volbách vytáhl z klobouku "kartu", kterou přebil ústavu. Politici dnes hovoří o tom, že tak jednají ve veřejném zájmu a pan Kuklík je rozhořčen, že nemůže jít volit. Je však skutečně ve "veřejném zájmu", aby mohl existovat institut tzv. "ústavního zákona", kterým je možné přebít ústavu?

Pokud by toto byl možné, tak dnešní karta, kterou se mění délka funkčního období Poslanecké sněmovny, může být příště nahrazena kartou, která prodlužuje funkční období sněmovny (klidně na doživotí), nebo jinou kartou budou omezena některá občanská práva garantovaná v ústavě, zakotvena vedoucí úloha jedné strany apod. Navenek pak budeme žít v zemi, která má demokratickou ústavu, ale ve skutečnosti budou platit zákony nadřazené ústavě , které budou vytvářet totalitní systém.

Veřejným zájmem tak není konání předčasných voleb, ale trvalá ochrana práv a svobod daných ústavou.

Proto jsem přesvědčen, že Ústavní soud nepřekročil svou pravomoc, a naopak je potřebné mu zatleskat.

Pozn. JČ: Zdá se mi, že otázka je jiná. Pokud v právním řádu neexistuje standardní, stabilní procedura, jíž se zkracuje funkční období parlamentu po vyjádření nedůvěře vládě - důkazem toho je, že volební období musí být zkracováno arbitrárním mimořádným rozhodnutím parlamentu - je to ústavní diletantismus.

Vytisknout