ANALÝZA

A je to venku

4. 9. 2009 / Štěpán Kotrba

Zprvu nebylo jasné, kdo vlastně Melčákovi přišel na pomoc, kdo mu, jak praví J. Urban, pomohl sestavit „z pohledu neprávníka – brilantně vystavěný a navýsost přesvědčivý argumentář.“ Ten autor si nenechal své autorství pro sebe a bylo také jasné, kdo se to vrací do politiky.

Pořád ale bylo nejasné, co či kdo je ve skutečnosti terčem této kampaně. Jedna nebo druhá z těch velkých stran, nebo snad jejich lídři? To však nedávalo moc smyslu.

Až hrdina Melčák to řekl jasně - "překvapuje mě pouze pan prezident, který si neuvědomuje, že stejným zákonem může být zbaven mandátu během velmi krátké doby."

O to tu jde. Václav Klaus zlobí – tu je proti klimatickým změnám, tu zase odmítá podepsat Lisabonskou smlouvu, pak zase žertuje s Putinem, nechce uznat Kosovo a vůbec – kdoví, jestli je pro radar. A těch dalších nesrovnalostí by se našlo ještě dost. Prostě by si měl uvědomit, že to nemá ani na věky a ani na ty čtyři roky, co mu ještě zbývají.

Možná, že se to zdá příliš přitažené za vlasy. Ale že by se nesehnalo dost poslanců pro takové hlasování? A dokonce že by - podle Melčákova příkladu – nemohl jeden poslanec dát podnět Ústavnímu soudu? Tentokrát v neprospěch Klause. Nezazněl snad takový hlas už od jedné senátorky, která zmínila něco o vlastizradě.

Byl by to o to větší paradox ze strany Ústavního soudu, protože Klaus většinu jeho členů jmenoval. A hned vzápětí mu tito „jeho lidé“ už v tolika případech ukázali, zač je toho loket.

Hraje se sice o volby, ale teď se hlavně hraje o mandát prezidenta.To je bezpochyby již jasné. Počkejme ještě chvíli a bude také jasné, kdo to vlastně řídí.

Cui bono....

Vytisknout