Komunismus nebyl humanismem

3. 7. 2009

Zamyšlení Ivana Štampacha "Na co bych myslel při minutě ticha v Ďáblicích" jako reakci na projev Stanislava Stránského 26. 6. 2009 na hřbitově v Ďáblicích u příležitosti Dne politických vězňů se jeví jako zmatené a rozměklé, tak typické pro dnešní situaci v České republice, píše dlouholetý předseda Československého sdružení v Kanadě (Czechoslovak Association of Canada - CSAC) a šéfredaktor časopisu Západ, Miloš Šuchma.

Zatímco projev Stanislava Stránského, který zažil jako oběť nejhorší doby komunistické tyranie je možná pro někoho syrový, je ale naprosto pravdivý.

Nad čím jiným by se účastník pietní příležitosti v Ďáblicích měl jinak zamýšlet. Přeci on nestál na nacistickém popravišti v Kobylisích nebo sekyrárně na Pankráci, ale tam, kde jsou uložena těla dospělých a dětí, obětí komunistické tyranie a bestiality, s důsledky podobné ideologie jako nacismus.

Ivan Štampach omlouvá vězně, obětí vlastního komunistického přesvědčení, pro které údajně byl komunismus před kriminálem i po něm aplikovaným humanismem. Jakým humanismem? "Humanismem" tisíců obětí. Právo občanů na komunistické přesvědčení po tom co komunismus předvedl nemá nikdo oprávnění, jen hlubokou pokoru a omluvu. Komunistická strana obdobně jako nacistická měla být dávno prohlášena za neústavní.

Na čem justice pracuje podle Štampacha "co lze podle demokratických zásad viníkům prokázat". Buď autor Štampach žije v nereálném světě nebo si něco namlouvá.

Vždyť této justici se nepodařilo dosud se vypořádat s extremistickými skupinami a organizacemi pseudo-nacistů, skinheadů, rasistů a také komunistů. Od října minulého roku leží na ministerstvu vnitra doporučení Senátu, aby vláda postoupila Nejvyššímu správní soudu k projednání závěry Dočasné komise Senátu pro posouzení neústavnosti KSČM. Stále tam leží a jako v ostatních případech brzy toto doporučení vyšumí jako cokoliv jiného s čím se justice měla nebo má zaobírat. Ivan Štampach by se měl podívat realitě do očí a pokud se nepodívá může se mu stát, že opět bude žít v komunistickém státě, vedeným opět socialisty a komunisty.

Autor emigroval do Kanady po srpnu 1968 jako 28letý manažer ČSA, člen KAN

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.7. 2009