Omluva za to, že jsem se nechoval zbaběle

2. 7. 2009 / Boris Cvek

A vůbec: každý, kdo někdy udělá nějaký dobrý skutek na své útraty, by měl přijít domů a omluvit se své rodině za to, že jí o vyložený náklad na dobrý skutek okradl.

Pan Hošek ukazuje, že komunisté zvítězili nad Masarykem a Patočkou, že nakonec opravdu prosadili způsob myšlení, v němž "kdo nekrade, okradá, rodinu".

Vezměme si takového Jana Zahradníčka, vynikajícího katolického básníka, který byl v roce 1952 odsouzen k třinácti letům žaláře de facto jen za to, že byl významným katolickým intelektuálem. Kdyby svou víru a identitu zahodil, kdyby vstoupil do strany a psal opěvné básně o budovatelských letech, mohl se mít i se svou rodinou mnohem lépe.

Podle knihy Byl básníkem! od Radovana Zejdy byl Zahradníček ve vězení mučen hlady, žil na pomezí šílenství v samovazbách a měl být dokonce zavražděn dozorcem, čemuž unikl jen náhodou.

Během vězení se jeho dvě dcery díky tragickému omylu otrávily houbami (určitě ho muselo tisíckrát napadnout, že kdyby byl doma a na všechno by dbal, nedošlo by k tomu). Za amnestie byl Zahradníček v roce 1960 propuštěn už ve zdravotním stavu, který pár měsíců potom vyústil v básníkovu smrt.

Kdyby Zahradníček kolaboroval, mohl být bohatý, úspěšný, mohly žít jeho děti atd. atd. Máme tedy chápat jeho životní étos jako něco, za co by se měl své rodině omluvit?

Je Jan Zahradníček pitomec a takový Gustáv Husák, který byl také původně komunisty vězněn, a pak se rozhodl kolaborovat s okupanty, hrdina? Obávám se, že velká část lidí, vychovaných komunistickým režimem, si v hloubi duše myslí, že Zahradníček by se měl omlouvat.

Mentalita se prostě nezmění pouhým pádem režimu. Nový režim navíc - a v tom má pan Hošek hlubokou, tragickou pravdu - byl ve skutečnosti instalován za pomocí komunistů a ti, kdo měli za normalizace velké funkce a vliv, ho měli přinejmenším stále i v 90. létech a často ho mají až dodnes.

S tím se nedá nic dělat, nešlo přece vystěhovat většinu obyvatel Československa a nahradit je Švédy nebo Švýcary nebo Nizozemci apod. Masaryk říkal, že čas potřebný pro přechod našeho národa z rakouské monarchie do moderní západní demokracie je 50 let. Rakousko-Uhersko bylo přitom vysoce civilizovaným a svobodným státem ve srovnání s komunistickým Československem.

Nezbývá tedy nic jiného než trpělivost a naděje, že během příštích desítek let, kdy se budeme mentálně vracet do Evropy, nepřijde nějaký nový komunismus nebo nacismus. Vyznání pana Hoška by pak mohlo zůstat mementem pro příští generace, jak se dá omlouvat rodině za to, že se nekolaborovalo.

Vytisknout