Rudá chobotnice nezahynula

1. 7. 2009

Prosím o zveřejnění projevu předsedy organizace Svazu bývalých politických vězňů, pana Stanislava Stránského, který byl přednesen v pátek 26.6.09 na hřbitově v Ďáblicích.

Toto pietní shromáždění se koná každý rok na hřbitově v Ďáblicích u příležitosti Dne politických vězňů. Zde ve hromadných hrobech jsou uložena těla lidí popravených komunistickým režimem, tisíce umučených lidí a také děti stáří 1 až několik dnů z důvodů nedostatečné péče ve vězení. Pan Stránský tam před zástupci vlády a obou komor parlamentu pronesl projev, který v době, kdy se komunisté ohrazují proti vyučování o jejich činech v hodinách dějepisu, by potřeboval asi co největší publicitu, píše Jiří Linek.

Dobrý den, vážené sestry a bratři, vážení občané.

Vítám vás opět zde na Čestném pohřebišti popravených a umučených. Vítám také naši armádu. Děkuji za květiny a věnce, které jste věnovali naším bratřím, kteří jsou zde na Čestném pohřebišti lll.odboje v Praze Ďáblicích.

Dnešní den, 26.června, je vzpomínkou na všechny, kteří položili své životy v boji proti komunismu. Proti rudé bestii, která rdousila náš národ nejhrubším způsobem, která se nezastavila ani před dětmi, nemocnými, starci, invalidy a před všemi, kdo neuznávali rudé bolševické metody. Komunisti nenáviděli masarykovskou inteligenci, prioritou bylo inteligenci a kněžstvo zlikvidovat. To také provedli.243 svých odpůrců popravili a další tisíce poslali do koncentračních táborů. Zemědělské usedlosti rozkradli, zemědělce vyhnali do neznámých míst. Celou republiku obehnali ostnatým drátem, aby nikdo neměl možnost opustit sovětský ráj. Režim potřeboval otroky, naši rudí komunističtí kolaboranti jim zaručili dostatek pracovních otroků. Tomu se říkalo lidová demokracie! Tato rudá společnost už opět sedí ve všech orgánech.

Ptám se, kdo jsme, že netrestáme zločince? Máme prezidenta, máme senát, poslaneckou sněmovnu - vše podle demokratických principů a zásad. Co je to za demokracii, která netrestá tyto zločiny proti lidskosti? Podívejme se na pohřebiště popravených, umíme číst a hlásáme, že jsme vzdělaný národ, ale za mrtvé a popravené nebyl nikdo potrestán!

Každoročně zveme na toto místo představitelé státu, církví a škol. Někteří se omlouvají, že nemají čas. Zapomínají, že rudá chobotnice nezahynula. Nás, kteří jsme poznali rudou bestii na vlastním těle, je už málo. Kdo vám bude po nás dobu rudého temna připomínat?

Prosím o minutu ticha za všechny oběti komunismu.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 1.7. 2009