Emise do ovzduší v miliardách tun a peníze

2. 7. 2009 / Miloš Dokulil

Možná -- aspoň předběžně -- stojí za úvahu představit si, jaké asi množství představuje jedna tuna nějakého materiálu (je to 10 metrických centů). Naložený vagon představuje v průměru 10 tun. Člověk si přitom stěží představí 1 kg plynu; tím méně "metrák" oxidu uhličitého. Desítky miliard tun zplodin přitom přicházejí každoročně do ovzduší díky činnosti člověka, anebo jeho vinou. Bylo by škoda přehlédnout jednu iniciativu těchto dní.

Už 21.května 2009 prošel výborem amerického Kongresu návrh zákona (podle navrhovatelů nazvaný "Waxman-Markey Bill"), jehož ustanovení mají být prvním zákonným opatřením k redukci emisí skleníkových plynů v USA. Běžně je známo, že USA spolu s Čínou (ČLR) produkují nejméně celou polovinu všech těchto světově produkovaných zplodin. Zmíněný kongresový dokument je nečekaně rozsáhlý, a tudíž značně detailní. Jde v něm o tisíc stran závažného textu. Má kromě jiného zajistit, aby všechna zařízení na výrobu elektrické energie do roku 2020 měla výrobu orientovánu z 15 % na obnovitelné zdroje. V USA má rovněž dojít k obchodování s emisemi, jak je to známo odjinud ("cap-and-trade"). Těmito opatřeními se mají USA nakonec do roku 2050 dostat na dnes stěží představitelnou úroveň 83 % pod stav z roku 2005.

Zdroj: ZDE Asi se hodí mít aspoň povšechnou představu o podílu jednotlivých aktivit na těchto emisích, o jejichž škodlivosti pro život planety vesměs nejsou pochybnosti. (Americké údaje ovšem neplatí pro jednotlivé podíly v celosvětovém měřítku.) Největším znečišťovatelem v USA je sektor vyrábějící elektrickou energii. Zplodin takto přijde do ovzduší 2,45 miliard tun (přes 32 %). Druhým největším znečišťovatelem je doprava: 2 miliardy tun, 27 %. Teprve na třetím místě je průmysl ve vlastním smyslu, s 1,39 miliard tun. Málo veřejnost uvažuje o tom, že nemalým znečišťovatelem je také přímo zemědělství. Nejde ovšem přímo o CO2, na který se tabulky přepočítávají, ale především o metan a zplodiny dusíku (N2O). Jen zemědělství USA takto přivádí do ovzduší 500 milionů tun. Domácnosti "pouze" 360 milionů tun; obchodní sektor 410 milionů tun.

Samozřejmě že se rozvinula nemalá diskuse kolem tohoto návrhu zákona. Především až na tom známém prvním místě jde také o to, co takový projekt bude stát. Ekonomika by musela kvůli tomuto zákonu (pokud vstoupí v platnost) vynaložit ve vícenákladech do roku 2020 $22 miliard; což na americkou domácnost v průměru znamená zhruba $175 ve výdajích navíc. Navrhovaný program ovšem počítá s nerovnoměrným zatížením rodin. Domácnosti s nejnižšími příjmy mají dokonce každoročně takto ušetřit 40 dolarů, zatímco domácnosti s vysokými příjmy by měly své výdaje zvýšeny o 245 dolarů ročně. Republikánská opozice ovšem sýčkuje, že se výdaje domácností navíc v té době vyšplhají až na $3,100.

O některých aspektech návrhu se psalo zrovna před dvěma dny (23. 6.): ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 2.7. 2009