Nekolaboranti a živitelé

3. 7. 2009 / Jan Sova

Já jsem, narozdíl od Borise Cveka, měl při čtení článku od pana Hoška k šoku daleko. Ne že bych byl životem tolik otrlý, ale setkávám se s postojem, který pan Hošek v článku vystihl, poměrně často, ačkoli jsem o něm poprvé veřejně slyšel promluvit až zde. A protože se s ním setkávám v prostředí a v okolonostech v nichž vzniká, tak jej i chápu. A byl bych velice nerad, aby k němu měl posledni slovo Boris Cvek, který na místo toho, aby se pokusil pochopit, proč to tak pan Hošek cítí, celou věc zazdil.

Představme si konrétní situaci, kdy pan X měl po revoluci tatínka ve vysoké funci na městě. Tak měl, krom spousty (těch správných) známých. přístup k penězům (našetřeným za léta kolaborace), strategickému rozhodování města apod. Tyto počáteční podmínky zapříčinily, že s nepříliš vysokou inteligencí, ale ostrými lokty, se pan X dostal k menší (řekněme strojní) firmě a většímu činžovnímu domu. V obou případech "vpodstatě" legální cestou.

Představte si, že pracujete ve firmě pana X a tomu samému člověku platíte nájem za bydlení. Pracujete jako dělník (řekněme, že jste dříve studovat nemohl) za mzdu, z níž svou rodinu sotva živíte. Když nezaplatíte nájem, jdete na ulici, děti si na školu musí půjčit, jestli jim někdo vůbec půjčí (nechce se mi pokračovat, však víte).

Navíc, podle ontologického statusu, který v naší společnosti vládne, je pan X považován za lepšího člověka (má prachy), vy jste naopak socka. Zhusta se můžete setkat s názorem, že pan X vám dává práci a živí vás (ani nemohu uvěřit, že jsem to napsal). Pan X přispívá na chod státu daněmi, vy stát obíráte na dávkách.

Pan X samozřejmě není již dávno komunista (a asi ani nikdy nebyl) stejně tak jako jeho otec. Volí s otcem pravicovou stranu (už od roku 1989 a vždy bez pochyb), která prosazuje rovnou daň, slibuje demontáž sociálního státu a ukončení zvýhodňování socek (pod nimiž vidí hlavně své nájemníky a zaměstnance), privatizaci zdravotnictví (konečně se pan X dostane k pořádné péči, kterou si jako lepší člověk zaslouží), zavedení školného (jeho děti mají přece na lepší školu) atd.

S tím vším by se dalo smířit, kdyby v tom bylo alespoň něco trochu nelegitimního...

Poznamenejme, že situací, z nichž pouze jednu jsem naznačil (a která je skutečná), znám mnoho a dovedu si spoustu dalších představit. Tak prosím, za těchto okolností se setkávám s názorem, který vyjádřil pan Hošek, a proto mě ani zdaleka nešokuje.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 3.7. 2009