Proč jsem se "nechoval zbaběle"

30. 6. 2009 / Stanislav A. Hošek

Panu Jiřímu Zajacovi, k jeho textu ze dne 26.6., s titulkem "Proč jsme se chovali zbaběle?", si dovoluji poslat tuto kratičkou noticku.

Patřím k těm, kteří se, alespoň podle Vás, "nechovali zbaběle". V roce 1969 jsem vystoupil ze strany a okamžitě jsem byl z funkce náměstka ředitele přeložen na nejnižší možnou technickou funkci. I z ní jsem, na protest proti realizaci politiky strany v hornictví, už v roce 1970 odešel a od té doby pracoval jako dělník.

Při odchodu do penze v roce 1993 jsem se ale celé své rodině omluvil, že jsem je všechny v letech 1970 až 1989, tedy po celých dvacet let, okrádal minimálně o padesát tisíc ročně, což je částka odpovídající dneska asi půl milionu korun za rok.

A to za předpokladu, že by můj plat vůbec nerostl. Což při mých schopnostech a kariérním šancím, by s pravděpodobností rovnající se jistotě, určitě nebylo pravda a moje příjmy by byly ještě mnohem vyšší.

Nelituji pro svou osobu svých rozhodnutí z minulosti, ale cítil jsem za povinnost skutečně se svým dětem omluvit, jakmile jsem si vyhodnotil polistopadovou realitu.

Musel jsem si totiž přiznat, že mé chování v minulém systému jim paradoxně připravilo podstatně horší podmínky pro jejich vstup do života v dnešním systému. A na druhé straně ani mně, ani jim v novém systému nic lepšího nevytvořilo.

Bez skrupulí již velmi dlouho naprosto jasně a veřejně říkám, že jako vedoucí hospodářský pracovník za nadvlády KSČ jsem měl u "lidu" poměrně vysokou reputaci, takže s velkou pravděpodobností bych i v případné vysoké funkci v listopadu 1989, neměl po listopadovém převratu problémy. Určitě bych patřil mezi ty, kdo by našli v novém systému svou parketu a možná i lepší, než kterou jsem v něm, do svého odchodu do důchodu, i jako poslanec FS měl.

Na závěr proto tvrdím odpovědně, že naprostá většina problémů, se kterými se lidé dneska potýkají, netkví v minulosti, ale jen a jenom v dnešku.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 1.7. 2009