Je to opravdu taneček jen kolem mrtvoly?

2. 6. 2009 / Miloš Dokulil

Lisabonská smlouva vypadá jako přízrak. Už proto, že je to text, který jen málokdo četl. Textu je v té smlouvě tolik, že ani mnozí politici si ho zřejmě nepřečetli. I když aspoň ob řádek to udělat zřejmě měli. Takže s odkazy na "Lisabon" lze manipulovat jako s virtuální realitou nebo se vzdušnými zámky. Navíc pak stačí postrašit třeba nedostatkem zřetele k národním zájmům v té smlouvě, a může být kdykoliv oheň na střeše. Alespoň byl zatím v Irsku (12. 6. 2008). A i když zatím v obou komorách českého Parlamentu smlouva prošla (18. 2. 2009 ve Sněmovně a 6. 5. 2009 v Senátu), chybí jí podpis prezidenta republiky; takže zřejmě jistá část české veřejnosti čeká, zda by tu v Česku nebylo něco potenciálně obdobného k rozdmýchání "jisté nejistoty" kolem té Lisabonské smlouvy.

Právě teď se kupodivu se svými pochybnostmi, pokud jde o Lisabonskou smlouvu, ozval Mirek Topolánek. Ačkoliv několik týdnů předtím (před 6. 5.) ještě vyzýval senátory, aby ji svými hlasy schválili, teď během posledního víkendu ve Varšavě (30. 5.) prohlásil tuto smlouvu za mrtvý dokument, asi s ohledem na případné dvě poslední zatím nerealizované (i když očekávané) ratifikace (pokud nebudeme uvažovat o dozvucích ve dvou dalších státech). Samozřejmě že taková radikálně negativní formulace byla mediální bombou. Nelze vyloučit, že právě takto byla také zamýšlena. Už s ohledem na další případné aktivity prostřednictvím kandidátky ODS zvolených poslanců do Evropského parlamentu. Snad mají tito poslanci jednat euroskepticky (jako britští konzervativci nebo polské Právo a spravedlnost). Bylo zřejmě třeba vyslat "signál". Stačilo poznamenat, že lisabonská reformní smlouva neodpovídá realitě 21. století. Dobře mohlo znít do uší, když M. Topolánek prohlásil: "Chci Evropu svobodnou a tvárnou, v níž si každý stát bude sám vybírat, do jaké míry chce být zapojen do společné unijní politiky."

Kupodivu hned následující den (31. 5.) v poledním televizním "duelu" s J. Paroubkem M. Topolánek zase vyjádřil nemálo odlišné stanovisko: totiž že ČR schválením Lisabonské smlouvy bude platit "přijatelnou cenu". Za "mrtvolu"?!

Předseda ODS a bývalý premiér poslední koaliční vlády Topolánek nadto prohlásil, že má na tu Lisabonskou smlouvu nepřetržitě týž názor. Tím, co a jak prohlásil během pouhých dvou následných dní, pravděpodobně rozeklaně vyjádřil jen to, čím se dnes prezentuje samotná ODS: část jejích vůdčích politiků sdílí skeptický názor vůči EU, jak to zaznívá z Hradu, a jiná její část přinejmenším pragmaticky vnímá současnou realitu sjednocující se Evropy. Kupodivu jako kdyby ani v nejmenším teď nehrálo svou roli třeba to, že české ekonomické perspektivy jsou už nějakých pár let nepřehlédnutelně vázány na Německo (mj. jako roku 2008 největšího světového exportéra). Irsko zřejmě svůj reparát s kladným odhlasováním Lisabonské smlouvy zvládne. Jsou tu ovšem stále navíc jisté právní průtahy ještě se závěrečnými podpisy v Polsku a v SRN. V ČR by mohlo být teď neformální otázkou, zda opravdu jsou nějaké nové závažné ústavní důvody k českému váhání s konečnou ratifikací prezidentem republiky, anebo zda jenom některá z politických sil Česka hledala přijatelnou záminku k odkladu takové ratifikace, dokud se to nevyjasní na všech zbývajících stranách.

Další -- a závažnější -- politickou otázkou tu je, zda si chce ČR v EU vytvořit nezáviděníhodnou reklamu partnera, který svým zjevným váháním usiluje spíše o své zviditelnění než o nějaké konkrétně vnímané zásadní reformy Unie. Šlo-li o něco zásadního, jak to, že se o tom už na půdě "Bruselu" nehovořilo ústy našich reprezentantů již dávno? A pakliže do EU "musíme", proč ta nedešifrovatelná různočtení "lisabonského poselství"?

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 2.6. 2009