POZNÁMKA NA OKRAJ:

O fantazii a výmluvnosti jmen, neboli Když vzpomíná duch svatý na kraslice

2. 6. 2009 / Uwe Ladwig

To dnešní pro vás možná divné smontování myšlenek má ovšem reálný důvod. V neděli jsem se potkal v labském tunelu v centru Hamburku s malířem Romanem Schernegem, který mi na výstavě Elbart vykládal, jak důležitá je víra v Boha a jak pravdivá jsou slova bible. On tam vystavoval své obrazy, já jsem tam byl jako divák a jeho díla mě zase jednou přesvědčila víc než jeho slova.

To ale pro mne nebylo nic překvapujícího. V Německu lidé se svátky uplynulého víkendu nejsou schopni spojit už s žádným příběhem. Ty svátky se německy nejmenují " svátky svatodušní", ale "letnice", a když tedy není řeč o svatodušních svátcích, není to už tak divné, že se o nich málo ví, a to dokonce prý i mezi křesťany téhle země.

Se svobodou projevu je to asi taky komplikovanější, než by si člověk mohl myslet. Němečtí politikové a novináři -- a možná i čeští -- si často myslí, že je to svoboda, která "patří" jen jim, ačkoliv nejde vlastně o svobodu jen aktivních profesních skupin. Dříve to tak v médiích vlastně bylo, dnes, v době internetu -- a ovšem BL! je tomu naštěstí jinak. Dnes se tam najdou fotky, které by dříve nikdo asi nenašel. Na to jsem si vzpomněl, když jsem viděl u příspěvku Petra Nachtmanna fotku asi rozveselené ženy, který drží v ruce v té době už prázdný kartón od vajec ZDE.

Z hlediska svobody projevu je to ale asi vlastně jedno, jestli tahle paní byla Lucie Litomiská, nebo ne, protože házení vejci nepatří do kategorie vyjadřování svobody projevu. Zajímavé by bylo, co by tahle vyfotografovaná žena řekla, kdyby byla obžalována za násilné rušení politického shromáždění, a to možná s přitěžující okolností kriminálního spiknutí. No, asi by jí pomohl duch svatý. Ona si přece nesla domů vejce, aby si z nich mohla udělat kraslice na příští Velikonoce, a náhodou jí všechna spadla na zem. Mě to ale dnes připomíná trochu jiný příběh. Vám ne?

Vytisknout