Mars útočí

1. 6. 2009 / Ladislav Žák

Stalo se, že jsem po dlouhé době strávil nedělní poledne doma a hrubou neopatrností jsem pohlédl na televizní obrazovku sice pro osobní potřebu, ale v množství větším než malém. Výsledek se dostavil, byl jsem nejen ohromen, ale doslova omámen. Smrtící koktejl informací ze sjezdu KDU-ČSL, Otázek Václava Moravce a Partie na Primě mne přesvědčil o tom, že koaliční partneři ČSSD jsou doslova všude. Pokud se v zájmu vlastní moci a péče o blaho lidu hodlá ČSSD spojit třeba s Marťany, pak jsem nabyl dojmu, že jsou ve všech stranách, které pro budoucí spolupráci přicházejí v úvahu a to i na velmi významných místech.

Slyšel jsem postupně i na přeskáčku paní Roithovou a Šojdrovou i pány Bursíka, Havla, Paroubka, Pitharta, Ransdorfa, Svobodu, Topolánka a Zahradila a musím konstatovat, že to byla záplava slov, ze kterých jsem si odnesl dojem, že tato stvoření nikdy v České republice a možná ani v Evropě nebyla a proto se musí jednat o mimozemšťany nebo replikátory, prostě o Marťany. Rozhodně však bylo patrné, že vůbec nevědí, co si lidé, od kterých požadují loajalitu v podobě obřadného prostrčení lístečku s jejich jménem škvírkou ve volební urně, myslí nebo dokonce, co je trápí a co potřebují. Tito lidé jim splývají do lidských zdrojů, skupinových objektů politického marketingu, koláčů sociologických výzkumů a dalších umělých agregátů. To, že jde o lidi nebo dokonce o člověka, už tihle mimozemšťané zapomněli zřejmě dávno.

Otevřeně říkám, že jsem před dvaceti lety s lidmi, kteří byli nazýváni disidenty, často v něčem nesouhlasil. Co jsem ale naprosto chápal, bylo to, jak velkou hodnotu pro ně má prezentace jejich názoru prostřednictvím toho, že nejdou k volbám. Bylo to i proto, že v naší rodině mělo volební právo tradičně své podstatné místo a například moje maminka nikdy neopomněla jít při volbách za plentu a tam upravit nebo neupravit lístek. Volby nejsou estráda a každý na to má právo, říkávala. Dnes jsou volby znovu estráda, ale taková trochu postmoderní a hlavně s hrozně špatnými herci. Žádný prodavač humoru z Pragokoncertu by ji neprodal ani v pohraničním pásmu v Posádkovém domě armády. Děkujme Bohu a facebooku za „vajíčkyjádu“, když už celé neskončí veselou bitvou šlehačkovými dorty.

Volební kampaň jako produkt politického marketingu je proto tak špatná a trapná, protože nenabízí žádný produkt. Nejen, že nenabízí kvalitní produkt, jak máme právo očekávat, ale nenabízí vůbec žádný reálný produkt. Nabízí mýtus o správě věcí veřejných. Nebezpečný mýtus o moci. A ve správném moderním i postmoderním mýtu mají Marťané, mimozemšťané a nejrůznější kreatury vůbec své pevné místo. S invazí mimozemšťanů se můžeme podle klasiků vypořádat tím, že je budeme polévat vodou jako četníci v Saint-Tropez nebo tak, že podle H.G.Wellse dostanou chřipku, nejlépe pak prasečí. Účastí v rituálu voleb a prostrkáváním lístečků škvírkami se jich nezbavíme určitě. Vím to, jsou všude...

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 1.6. 2009