Proti mnohdy líčeným prostým montovnám či prodejnám zahraničních výrobků tu může být potenciál skutečně domácí produkce. Případné dotace do odvětví domácího textilnictví by jistě nakonec mohly vyjít bez konečných negativních dopadů pro státní rozpočet, ale také s efektem řešení zaměstnanosti lidí, eliminace vzdálených transportů zboží a jistě obvykle neekologické výroby v Číně. I z textilní výroby mohou z ledasčeho plynout i daně, hlavně by se ušetřilo na podporách v nezaměstnanosti, evidenci nezaměstnaných a eliminovala se negativa plynoucí z nezaměstnanosti jako takové (malá kupní síla, úspory i na osobních investicích do zdraví, vzdělání vlastních dětí, sklony ke kriminalitě ap.- následně také doplácí stát).

Myslím, že někdo by měl vzít kalkulačku a začít srovnávat výdaje na nezaměstnanost s náklady na potřebné dotace textilu, daňovými zisky a vytvořením kupní síly (jinak vyplacená podpora nezaměstnanému kupujícího čínský textil vychází jednoznačně jako vytvoření dluhu vůči Číně). Než investovat do kurzů pro nezaměstnané "že mají pracovat" je důležitější investovat do nabídky práce (nezaměstnaný říká "nemluvte, dejte mi práci"). Společně s penězi pro podpory v nezaměstnanosti lze tyto peníze investovat do dotací na produkci textilních plodin, finanční pobídky textilkám, zaměstnanecké dotace, dotace hotových textilních výrobků (dotované ceny finálních výrobků), vést EU ke clům na textilní výrobky z Číny?

Když to připodobním k ceně trička z Číny za 50,- a českého za 100,-. Buď i tričko z Číny bude kvůli clům stát 100,- (jednoduchý nástroj doporučovaný "textiláky", v důsledku se ale zvyšuje cena textilu o otevírá prostor pro pašování toho čínského), nebo díky dotacím bude domácí tričko stát 49,-, ušetří se na nezaměstnanosti, bude se kupovat i ekologické zboží (nedovoz, třeba i móda spojená s přírodními materiály). Na rozdíl od ozdobného skla či auta oblečení člověk potřebuje podobně hodně jako jídlo (a šatníky se obměňují i když jsou plné trvanlivých výrobků). Kromě ekologie mohou být domácí výrobky i trvanlivější a poukazovat lze, že nakonec potažmo třeba i levnější než z Číny - i kdyby cena byla třeba 70,-, tričko by vydrželo úměrně ceně déle (o 40%). Marketing tak lze stavět na kvalitě domácí produkce i ekologických argumentech. Větší potenciál spojený s textilem by mohla mít výroba netradičních (uměleckých) textilních výrobků, možností je i úprava textilií dovezených z Číny (kvalitnější přebarvení, zajímavé ozdobné vzory, přešívání nekvalitních švů, úprava střihů). Snad neopomenutelným faktem spojeným s textilní výrobou je její závislost na dovozu bavlny ze zahraničí (podíl bavlny je důležitý i při využití konopí či lnu, kde výrazně zlepšuje užitkové vlastnosti), což dává ekonomickou výhodu producentům textilií "blíže bavlně". Je pak otázkou míra orientace textilnictví na využití umělých vláken. Rozvoj textilní výroby jako takové musí být spojen s rozvojem odborného potenciálu (odborní pracovníci nepadají z nebe a staří mohli ledacos zapomenout).