Ne že by na ní nebyl kus pravdy: naopak, je pravdivá téměř do puntíku, ale co z toho? Štěpán Kotrba zde "objevuje Ameriku": neziskový sektor je placený složitě strukturovaným tokem peněz, ve kterém hrají roli nejrůznější zájmy, nezřídka protikladné proklamovanému ušlechtilému cíli alespoň některé části jeho samého. Pokud je někomu v dnešním nekonečně provázeném světě na takovéhle banalitě něco divného, měl by si dát alespoň tu práci, aby předvedl, jak by si to představoval jinak.

Při zběžném ohledání korpusu Kotrbových textů na serveru Britských listů jsem nic takového nenašel. Zdá se mi, že v oblasti neziskovek pobírajících "babylonské" peníze jde především o to, co jsou s nimi schopny dokázat. Je to asi tak jako s plachetnicí, která ačkoliv poháněna větrem o konkrétním směru, je schopna plout téměř kamkoliv, vyjma směru dokonale protikladného. Jediná neziskovka, která nemá z principu právo na špinavé ani mírně ušmudlané peníze, je tedy ta, jenž si tuto skalní pravověrnost vytyčí coby program. Jsou takové, ale je jich málo.

Proveďme zkusmo následující rozdělení: oblast bezohledného kapitalismu, ve kterém jde jen o zisk, peníze a moc, čili oblast průmyslu a obchodu bez přívlastků (včetně vojensko-průmyslového komplexu) a neziskovou oblast ve které jde o kvalitu života jako takového v jeho různých aspektech. Tyto dvě na první pohled protikladné zóny se při bližším ohledání budou vzájemně prolínat, ovlivňovat, formovat. Poukaz na to že tomu tak je má pramalou výpovědní hodnotu. Myslím, že nejúspěšnější jsou ty neziskovky, které si osvojí v takto schématickém střetu taktiku meditativních bojových sportů typu Aikida: využijí energii protivníka ve svůj prospěch, naopak trapné jsou ty neziskovky, které pod povrchním nátěrem veřejné prospěšnosti kopou nahrubo ale nepřiznaně za zájmy donátora.

Rozhodnout, v kterém konkrétním případě se o jedná o píárko sponzora a v kterém o legitimní naplňování proklamovaného poslání, je určitě těžší než šmahem odsoudit celý sektor, a vylévat tak dítě i s vaničkou, ale to neznamená, že se o to nelze pokusit. Bohužel to chce ale rozlišovat a tedy myslet a to občas bolí.

Např. Člověk v tísni trapčící na Václaváku v klecích, aby "upozornil" na politické vězně na Kubě, zatímco mnohem horší počet podobných vězňů různých afrických režimů (o Guantanámu nemluvě), jej nechává chladným, až příliš okatě nahrává tezi o narůžovo natřené filiálce rozvědky a asi na ní i něco bude. Tentýž Člověk v tísni, pokud učí Afghánce nakládat s odpady a tak, když už jsme jim na bodáku vnutili naše způsoby, učí je alespoň minimalizovat jejich dopady, vypadá ale trapně o něco méně.

Co se týče Sorose, musím říct že stokrát raději bych si na pražský hrad šel poslechnout M. Petříčka, který tam v devadesátých řečnil v prostoru Středoevropské university, než současného prezidenta, který odtud mecenáše slavně vypudil. Ačkoliv Soros figuruje jako hlavní záporňák na některých konspiračních webech, o čemž si lze myslet ledacos, jednoznačného však nic, je jisté, že ve stavu, kdy humanitní studia neustále bojují o holou existenci, by rozpočtově alespoň částečně nezávislá intelektuální nika působila na české prostředí jak požehnání, nikoliv chapadlo démona.

V jednom textu, pokud si dobře vzpomínám, štká Š.Kotrba nad silnicemi rozježděnými kamiony, na vícero místech se pak víceméně kriticky vymezuje vůči globalizovanému kapitalismu. Soudě podle politické příslušnosti (viz autorské kurikulum ) činí tak z levicových pozic. Je zapřísáhlým nepřítelem ochranářského aktivismu, takže jej nápad ponechat zpustlé pohraničí východoevropských zemí raději přírodě než kamiónům a jejich betonovým pastvinám žhaví do ruda (myslím tím emočně, politicky už v mnohém není kam).

Co dodat závěrem? Ačkoliv nelze upřít Kotrbovým textům jistou polemickou dynamiku, jedná se o svět vnitřně nekonsistentní: asi tak jako je neudržitelně mimo bursíkovsko-havlovské zelené pravičáctví, je stejně zoufale mimo koncept levicově antizelený.

Ten první odejde do šrotu při příštích volbách a ten druhý, ideově ho tipuji někde mezi Klausem a komunisty, doufám zůstane navždy tam kde je mu nejlépe -- u piva.