Prosazování zájmů organizovaných odborářů a těchto dalších skupin v podobném postavení je vzájemně provázáno a nedá se řešit odděleně. ČMKOS např. měla řadu kritických připomínek k návrhům na zavedení zelených karet, jež dále deregulují podmínky vstupu zahraničních pracovníků (z tzv. třetích zemí) na trh práce v ČR, neboť podobné kroky vedou nejen k otevření prostoru pro zneužívání těchto lidí, ale i k většímu tlaku na domácí zaměstnance ve směru snižování jejich pracovněprávní ochrany a také k tlaku na snižování mezd.

Nedomníváme se ovšem na rozdíl od p.Kotrby, že hlavním viníkem této situace jsou sami tito cizinci, problém je obecně v systému, který si vyžaduje co nejflexibilnější (čti nejbezmocnější, nejlevnější, nejsnáze manipulovatelnou a široce použitelnou) pracovní sílu a konkrétněji ve snahách vlády a různých podnikatelských subjektů si takovou pracovní sílu opatřit a připravit pro to vhodné podmínky.

Odpovědnost za nastalou situaci mají primárně ti, kteří jsou hlavními iniciátory tohoto stavu, tj. především firmy takovouto pracovní sílu vyžadující. Proto vždy jak české odbory, tak i odborové hnutí jak na úrovni EU, tak i na úrovni celosvětové požadují rovné postavení všech zaměstnanců, pracujících legálně na trzích práce.

Činnost odborů tedy objektivně zlepšuje postavení nejen situaci jejich "oficiálních" členů, ale i všech lidí v tzv. závislém postavení (ale i řady OSVČ, jejichž tzv. nezávislost je dosti pofidérní) a je významným prvkem v udržování povědomí nutnosti zasazovat se o sociální práva všech. Myslím si, že určitě existují jiná témata, kde by se Kotrbův někdy neuvážený radikalismus uplatnil lépe.