I pro právní puristy je potřebné zopakovat, že ani Ústavní soud svým nálezem pod č. 93/1994 Sb. neshledal stanovení povinnosti úklidu chodníků „nevlastníkovi“ přilehlé komunikace protizákonným. Naopak, z uvedeného ustanovení vyplývá, že zajišťovat úklid na chodníku před vlastními domy je v zájmu vlastníků.

Politici z levého spektra vidí v povinnosti obcí zajistit úklid směšnou možnost dát práci nezaměstnaným. Vlastníkům nemovitostí a jejich pravicovým ochráncům nedochází, že na ně obec uvalí vyšší daně, aby splnila svoji povinnost. Rozhodně se však naruší zaběhlé stereotypy uklízení našich chodníků. Je to další stupeň možných korupčních kroků při zadávání úklidových prací „svým“ lidem. Místo realizace potřebných prací, aby nyní obec nakupovala techniku, která často není vůbec zapotřebí. Stačí pár schodů, úzký chodník - a je nutné vzít do ruky lopatu. A především ve chvíli, kdy sníh napadl.

Kdepak je logická úvaha: neměnit co funguje. Nebo se snad máme těšit na americkou praxi, kde dáma politá horkou kávou vysoudila od McDonalda milión dolarů, protože na kelímku chybělo upozornění, že káva je horká?

Od starosty Teplic, senátora Jaroslava Kubery, nelze čekat smysl pro realitu. Přesvědčil nás o smysluplnosti svého legislativního konání, když navrhoval navýšení platů zákonodárcům na nějakých 275 tis. měsíčně. Takové máme v Česku politiky na nejvyšších pozicích. Spjaté s životními trampotami svých spoluobčanů. A s ustavičnou snahou dirigovat co se dá. Není snad záležitost úklidu obce či města tou nejvlastnější záležitostí každého jednotlivého zastupitelstva? Jiná je situace v Teplicích, a zcela odlišná ve Velkých Karlovicích.

Ještě že je jaro za humny.

Dopis prezidentově kanceláři