150 tisíc nelegálních gastarbeiterů?

Není jasné, kde pan Kotrba to číslo vzal, oficiálně je nikdo nepotvrdí (protože to prostě nikdo neví), neoficiálně uvádějí některé (a podotýkám, že málo seriózní a účelově argumentující) zdroje číslo dokonce až dvakrát vyšší, neoficiální odhad nejkompetentnějšího orgánu, MPSV, z roku 2008 byl však cca 70 tisíc "nelegálů". I tak je to relativně vysoké číslo a nikdy jsem postavení těchto lidí nehájil a o regularizaci jejich postavení nijak zvlášť neusiloval, přestože mi to pan Kotrba vytrvale podsouvá. Jinou věcí je, jak se do nelegálního postavení dostali.

Velkou část "nelegálů" tvoří občané Ukrajiny. Jejich vstup na území ČR a na zdejší pracovní trh byl počátkem devadesátých let poměrně volný; po přijetí cizineckého zákona se zproblematizoval, mnoho Ukrajinců účelově požádalo o azyl, další se z hladové Ukrajiny tlačili přes východní hranici prostřednictvím "družstev" a mafiózních agentur. Většinou bez pojištění (protože pro ně bylo drahé), což následně zapřičinilo mnoho lidských tragédií.

Velká skupina Vietnamců z poslední migrační vlny, těch, kteří ztratili práci, opět využívá platné legislativy: za úplatu ve výši 3 -- 5 tisíc korun získávají od některých pracovních "agentur" potvrzení o zaměstnání, které jejich pobyt legalizuje. (Pro dokreslení: například v sousedním Německu zákon agenturám neumožňuje zaměstnávání cizinců a parazitování na jejich práci, pouze zprostředkování). Agentura po vystavení sumy těchto potvrzení obvykle zmizí. Kvasilegalita pobytu na českém území dnes našla staronový prostředek: lidé, kteří ztratili práci, si s pomocí platného zákona mění účel pobytu z "výkonu zaměstnání" na "podnikání". Stojí je to pakatel a budou zde přežívat legálně.

Následná represe vůči lidem, kteří se -- leckdy ale i pro banální porušení zákona, jež bylo lze řešit pokutou -- ocitli v nelegálním postavení -- byla málo účinná. Ukrajinci nedělá na rozdíl od Vietnamce či Mongola problém učinit se v českém prostředí neviditelným.

Nehájím nelegální pobyty. Problém však není jen v cizincích, je hlavně v české legislativě, která na jedné straně problematizuje přístup na zdejší trh práce lidem, kteří by pro něj znamenali přínos, na druhé straně jej umožňuje jiným lidem, kteří využijí nelegálních, parazitujících struktur, především mafiózních agentur a možnosti vstupu tisíců z nich do "družstev" na českém území.

Léta volám po progresivním migračním filtru. Jediným funkčním jsou dosud bohužel peníze.

Legislativu nenastavili cizinci. Nastavil ji český parlament, jehož poslanci ovšem nebyli v době jejího přijímání ovlivňováni "lobbyisty" typu mé maličkosti, ale -- například -- zástupců velkých stavebních firem, pro které levní a pracovití Ukrajinci znamenali dar z nebe.

Na okraj Kotrbova tvrzení, že Vietnamci u nás pojištěni nejsou, údaj česko-vietnamské společnosti: zatímco v roce 2005 tomu bylo skutečně tak (pojištěno pouze 7% příslušníků komunity), po realizaci osvětového projektu, který společnost spustila spolu s VZP, je toto číslo desetkrát vyšší. U žádné jiné cizinecké komunity z třetí země v Česku tomu tak není. A jestliže tomu tak je u Vietnamců, je to jednoznačně výsledek trpělivé a vysvětlující práce s těmito lidmi.

Parazitující organizace?

Tradičně urážlivým způsobem se Kotrba vyslovuje na adresu naší a dalších organizací, které pomáhají cizincům. Činnost neziskovek je v prostoru mezi českou společností a migranty nezastupitelná a přispívá k tomu, co pan Kotrba zjevně nepokládá za žádnou hodnotu: k vzájemnému pochopení a k integraci cizinců. Na cizincích neparazitují, pomáhají jim překonat přirozené jazykové, kulturní, sociální, náboženské a další bariéry. Ku prospěchu jich samých a české společnosti. Český stát je podporuje; podobně tak činí prakticky všechny státy Unie, většinou pravda za pomoci mocnějších finančních nástrojů. Například výuka jazyka je dotována dvakrát i větším počtem vyučovacích hodin.

Dobré vztahy mezi většinovou společností a menšinami jsou přirozeným zájmem vyspělé demokratické společnosti. Pro xenofoby to naopak žádnou hodnotu neznamená. Štěpán Kotrba se v tomto rozpětí zájmů a hodnot vymezuje sám.

Migrace je přirozený proces. Demografické prognózy EU i českého MPSV jednoznačně mluví o tom, že potřeba cizí pracovní síly bude v evropském i našem prostoru v příštích letech a desetiletích jednoznačně narůstat. MPSV vyčíslilo tuto potřebu v roce 2030 číslem 428 tisíc pracovníků. Dnes je (oficiálně) zaměstnaných cizinců na území ČR cca 190 tisíc a ubývá jich. Základním zájmem naší organizace -- podobně jako organizací jiných -- je, aby přítomnost cizinců na území ČR znamenala pro stát a jeho občany přínos. Rozhodně nemáme zájem na tom, aby je naopak zatěžovala. Neznamená to ovšem, že nevnímáme humanitární aspekt problému ilegální migrace či současný problém lidí, kteří náhle ztratili práci. Jakkoliv je nám však líto lidí, kteří se dostali do problémů a snažíme se jim pomoci, všem vysvětlujeme, že si je způsobili porušením platného zákona. Ten sice respektujeme, ale nevnímáme ho jako dogma.

Povolení k pobytu po deseti letech?

Další suverénní Kotrbovou informací je, že "každý cizinec může požádat o povolení k pobytu po deseti letech nepřetržitého pobytu na území na dlouhodobé vízum resp. povolení k dlouhodobému pobytu (po vstupu ČR do EU)."

Nechci tu formulaci ironizovat, pan Kotrba tím zjevně myslí povolení k trvalému pobytu. Desetiletá lhůta předchozího dlouhodobého pobytu k získání pobytu trvalého platila do 31. 1. 2005, od následujícího dne platí novela, která tuto lhůtu pro občany z tzv. třetích zemí zkrátila -- v souladu s komunitárním právem -- na polovinu, tj. pět let. Pan Kotrba si tu informaci jistě dohledá na oficiálním webu vlády. Původní desetiletá lhůta patřila k nejdelším v Evropě a nepřispívala k jistotě lidí, kteří se po několika letech pobytu v cizí zemi integrovali, jejich děti zde chodily už léta do škol, apod.

Nejčastějším problémem při této integraci byla malá či žádná znalost českého jazyka dospělých migrantů. Trvalý pobyt tak dostávali i cizinci, kteří se česky nedomluvili. "Parazitující neziskovky" tento nedostatek kritizovaly a protože stát na zpřísnění obvykle slyší, platí od počátku tohoto roku další novela zákona, která jako podmínku udělení trvalého pobytu stanoví (bohužel nedostatečně náročnou) jazykovou zkoušku.

Langerovo koště a Vietnamci

Páně Kotrbovu "analýzu", nehodlám do detailů rozebírat. Problémy s imigrací vykrystalizovaly zejména v posledních dvou letech, pro něž mu údaje chybí.

Došlo k imigračnímu boomu (meziroční nárůst migrace v mikroregionu Pardubicko mezi lety 2007 a 2008 byl 183%!), jehož charakteristickým rysem byl vysoký příliv pracovních migrantů z Mongolska a Vietnamu. Všichni očekávali pokračování hospodářského růstu, pro kanónenfutr montoven byla vrata (i v důsledku lobbyistického tlaku zaměstnavatelů a agentur na MPO) doširoka otevřena. Vláda instalovala v důsledku tlaku MPO nedokonalý systém Zelených karet. K jeho použití nedošlo, protože nastala krize. Stát se snaží zbavit náhle nepotřebných lidí. Uznává přitom pravda, že jsou mnohdy těmi posledními, kteří za situaci mohou, ale některým etnickým skupinám imigrantů to nestačí. Vietnamcům, třetí největší skupině cizinců v zemi, zejména. Skutečným kořenem problému je dosud platná legislativa umožňující činnost obskurních agentur a obchodování s lidmi. Ty -- na rozdíl od synků a dcer vietnamských rolníků -- vědí velmi dobře, co dělají a hlavně za kolik, a byla to platná legislativa a činnost z ní těžící chobotnice, která problémy způsobila. Vstřícnost vlády vůči postiženým cizincům je proto v tomto prostředí do jisté míry vnímána jako snaha o omluvu -- je nám líto, my Češi na tom máme určitou část viny.

Naše organizace se na projektu dobrovolných návratů MV přesto smluvně podílí (stejně jako jiné "parazitující" organizace, pane Kotrbo), protože situaci imigrantů, kteří ztratili práci, řeší alespoň částečně. Kvitujeme i možné prodloužení projektu. Projekt však nemůže problém řešit zcela. Katarze nepochybně povede k pozitivním změnám zákonů, ale pro přijatelné vyřešení situace krizí postižených cizinců je třeba užít i jiných nástrojů, k nimž není třeba buď žádných, nebo jen nevysokých nákladů. Česká republika by si tím nijak nezadala, naopak by jí to přineslo respekt.

Vietnamci jsou v této zemi půl století a my s nimi nemůžeme jednat jako s odpadem. Jakkoli se to xenofobům nelíbí, jsou to lidské bytosti. Tato země bude migranty potřebovat a současná tíživá situace dává na druhé straně šanci k tomu, jak si můžeme pro budoucnost vychovat kvalifikovanou pracovní sílu a nastavit imigrační síto tak, aby k nám přicházeli lidé, kteří mají určitý integrační potenciál. Čili odsun ano -- ale humánní a s nadějí.