24. 2. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 2. 2009

John Michael Greer a současná civilizační krize

Způsoby kladení otázek často předjímají, jaké odpovědi na ně lze očekávat. Jako ještě důležitější se však mohou nakonec ukázat otázky, které vůbec nebyly položeny a tudíž na ně nemohlo být odpovězeno. Někdy ani není možné nebo důležité dobrat se v reálném čase správné nebo vůbec nějaké odpovědi - z historie je známo, že některé otázky se dočkaly svých odpovědí až po řadě generací. Stačilo, že otázka byla "zavěšena" do virtuálního prostoru lidského myšlenkového dědictví a největší duchy lidstva provokovala a inspirovala k často překvapivým intelektuálním výkonům a výsledkům. Čím hlubší a univerzálnější je problém, tím tragičtější pak mohou být důsledky absence nevyslovených otázek, nehledě na to, zda a jak mohly být zodpovězeny.

Uvedené se v plné míře týká také řešení současné finanční a ekonomické krize.

Nelze říci, že by základní otázka zůstala zcela nevyslovena. Je však ignorována těmi, kdo mají hledání takových otázek a odpovědí na ně v popisu práce, tj. především politiky, i médii, která již dávno rezignovala na své základní funkce, tj. informovat a napomáhat veřejnosti k výkonu dozoru nad politiky. Proto - jako již mnohokrát v dějinách - je musí suplovat různí moderní Jeremiášové a Kasandry, dnes tedy hlavně alternativní aktivisté a (většinou) internetoví publicisté nejrůznějšího zaměření.

Nepřehlédnutelný (a to doslova, díky své patriarchální vizáži) mezi nimi je John Michael Greer z Ashlandu v americkém státě Oregon, "velekněz" (the Grand Archdruid) Starodávného řádu amerických druidů (AODA - The Ancient Order of Druids in America), což je sice název, který může někomu znít poněkud archaicky až směšně, ale tato organizace, která nepřetržitě funguje už od r. 1912 a zabývá se alternativní a přírodní spiritualitou, má překvapivě mnoho co říci právě při hledání odpovědí na palčivé otázky dnešní civilizace. J. M. Greer je v hnutí alternativní spirituality činný už více než čtvrt století. Za tu dobu napsal 18 knih, z nichž zřejmě nejvíce je citován titul z roku 2008 Dlouhý úpadek: Průvodce uživatele koncem průmyslového věku (The Long Descent: A User's Guide to the End of the Industrial Age, ISBN 9780865716094). Od roku 2006 každý týden přispívá do svého blogu The Archdruid Report, většinou s úvahami k základním civilizačním tématům.

Ty otázky, bez jejichž nastolení zřejmě nelze ani naznačit cesty vedoucí k řešení současné krize nebo možná k poznání, že krize je neřešitelná, se týkají vzniku, vývoje, úpadku a zániku civilizací. Podobně jako známější Joseph Tainter, antropolog a historik, autor dnes už kultovní knihy z roku 1988 Kolaps komplexních společností (The Collapse of Complex Societies, ISBN 9780521386739) také Greer vytvořil teorii, podle níž je zánik každé civilizace po dosažení určitého stupně vývoje nevyhnutelný. Nazval ji teorií katabolického kolapsu.

Stručně řečeno, katabolický kolaps je proces, v jehož průběhu společnosti ve stadiu úpadku kanibalizují svou infrastrukturu, aby naplnily své bezprostřední potřeby, a tím urychlují svůj vlastní zánik. Vztahy mezi zdroji, kapitálem, odpady a výrobou vytvářejí základ pro ekologický model kolapsu, v němž výroba nedokáže naplnit požadavky na obnovu existujícího kapitálu. Společnosti čelící takovým krizím po vyčerpání základních zdrojů riskují katabolický kolaps, cyklus pozitivní zpětné vazby, při němž se snižuje celkové množství kapitálu, který se postupně mění v odpad. Tento model bere v úvahu hlavní rysy historických příkladů rozkladu civilizací a nabízí paralely mezi procesy sukcese v mimolidských ekosystémech a rozkladu lidských společností.

V ekologickém smyslu slova je civilizace úplně nová věc, ne starší než nějakých 10 000 let, a jako mnoho nových evolučních triků zažila i ona své dramatické vzestupy a pády. Podívejte se do italských, čínských nebo jiných měst osídlených nepřetržitě 2500 let a bude vám jasné, že v odpovídajícím životním prostředí lze civilizovaný způsob života udržet po dlouhou dobu; navštivte pozůstatky chaldejského Uru nebo mayské metropole Tikalu a bude vám stejně tak jasné, že když environmentální podmínky civilizaci nepodpoří, stane se jepičím jevem, který se jen mihne okamžikem ekologických věků.

Pro mnoho dnes žijících lidí je aktuální otázka, do které z obou kategorií spadá naše současná průmyslová civilizace. Je to rozumná otázka a k jejímu pochopení může přispět bližší pohled na ekologické procesy v pozadí pádů jiných civilizací. Civilizace jsou komplexní, nákladné, zranitelné systémy. Aby se mohla civilizace udržet v chodu, je potřeba udržovat a obnovovat celou řadu druhů kapitálu: fyzický (půdu, nemovitosti), lidský (kvalifikovanou pracovní sílu), informační (znalost zemědělství a technologií), sociální (tržní systémy) a jiné. Jestliže to vše je možné zajistit v rámci zdrojů poskytovaných přírodním světem a úsilím pracovní síly, civilizace může trvat velmi dlouho.

V průběhu času však civilizace mají tendenci hromadit kapitál až do množství a složitosti, které už nelze udržovat. Co se stane pak, záleží na tom, zda jsou nejdůležitější zdroje civilizace udržitelné nebo ne. Jestliže například civilizace získává většinu svých surovin z ekologicky zdravého zemědělství, každoroční žně vymezují hranice procesu kolapsu. Takové civilizace jako starý Egypt nebo čínské císařství, založené na udržitelných zdrojích, prošly tímto cyklickým procesem mnohokrát, od expanze přes překročení mezí až k samoomezujícímu kolapsu, po němž se odrazily ode dna, když množství kapitálu pokleslo dost hluboko, aby jej bylo možno podporovat na základě udržitelných zdrojů.

Jestliže však civilizace závisí na neudržitelném užívání zdrojů, situace je mnohem vážnější. Po starých Mayích, kteří využívali základních zdrojů (v jejich případě zranitelné úrodnosti tropických půd) neudržitelným způsobem, nezůstalo nic než rozpadající se ruiny v džungli Yucatánu.

Tohle pochopitelně není dobrá zpráva pro naši moderní průmyslovou civilizaci, protože její "kmenové jmění" je navýšeno výhrou v geologické loterii, která nahromadila fantastické možství fosilizované sluneční energie ve formě uhlí, ropy a zemního plynu. I ten velmi malý zlomek našeho bohatství pocházející z obnovitelných přírodních zdrojů prostřednictvím zemědělství, lesnictví a rybářství je získáván způsobem závislým na fosilních palivech a je využíván neudržitelně. Od konce 50. let vědci varují, že to, co zbývá z našich zdrojů fosilních paliv, neudrží současný průmyslový systém v chodu donekonečna, určitě mnohem méně dlouho, než nám slibují "odborníci" napříč politickým spektrem. Tato varování jsou z největší části ignorována. Jestliže to tak půjde dál až do dosažení skutečné nouze, může nás čekat velmi ošklivá budoucnost. Ta budoucnost může být blíž, než je lidem příjemné jen pomyslet.

Jsme závislí na bezhlavém drancování omezených zdrojů za účelem udržení našeho životního stylu. Naše přežití stojí a padá s křehkými infrastrukturními systémy, jejichž fungování málokdo rozumí. Většina našich předáků chce zřejmě nechat společnost vyhladovět omezením zdrojů kvůli svým krátkozrakým mocenským a sobecky zištným zájmům.

Průmyslový systém, který nás udržuje při životě, existuje už dost dlouho, takže většina z nás si neumí představit okolnosti, za nichž by mohl zaniknout. Jedním z rysů katabolického kolapsu může být spuštění krize zničením nějaké životně důležité základní technologie, která jako taková už není vnímána. Jsme svědky raných stadií přesně takové krize. Některé civilizace na Středním východě zanikly v důsledku zničení zavlažovacích soustav kočovníky z pouště. Tím, co pro raně středověký Střední Východ znamenaly vodní kanály, je pro moderní průmyslovou společnost současná forma peněžní ekonomiky. A podvodní finanční spekulanti jsou totéž co nomádští nájezdníci, kteří zničili křehké systémy v zájmu okamžitého zisku. Důsledky mohou být podobné jako za Velké krize 30. let - národy, relativně bohaté na potenciální zdroje a kvalifikovanou pracovní sílu, mohou snadno upadnout do zdrcující bídy kvůli zhroucení komplikovaných společenských systémů, jejichž prostřednictvím se alokují zdroje a lidská práce.

V budoucnosti se mohou pravděpodobně odehrát i jiná nevítaná překvapení. Těm, kdo jsou znepokojeni možnými riziky budoucnosti, lze poradit, aby věnovali větší pozornost přehlíženým technologiím v našich životech. Je potřeba začít přemýšlet, jak se bez nich obejít, jestliže nastane nemyslitelné a některé z nich náhle zmizí.

Z tohoto úhlu pohledu jsou veškerá opatření navrhovaná a přijímaná většinou vlád a ekonomů průmyslového světa zoufale nedostatečná a kontraproduktivní. Klíčová slova návrhů jsou stále stejná - růst, finanční stabilita a daňové úlevy. Pochopitelně, vždyť většina předkládaných návrhů pochází z hlav lidí, kteří krizi způsobili nebo neudělali nic proti jejímu propuknutí, a stejně jako vydělávali na finančních bublinách a spekulacích, budou vydělávat i na krizi. Navrhovaná opatření sledují zase jen jejich zištné zájmy.

To, co nám zajistí přežití - potraviny, energie, bydlení, veřejná doprava, bezpečnost - je ignorováno. A přitom je z uvedeného zřejmé, že jedině snížení komplexnosti a deindustrializace způsobu opatřování těchto nezbytností může zabránit katastrofálnímu průběhu úpadku naší civilizace.

Na rozdíl od některých proroků soudného dne, kteří se už už zakopávají do zemljanek se zásobou potravin a munice na tři roky, se John Michael Greer domnívá, že podobně jako u jiných zaniklých civilizací bude i úpadek té naší trvat desítky let, ne-li staletí. Podle jeho názoru nemá smysl vymýšlet budoucnost už dnes - takové snahy v historii vždy ztroskotaly. Kořeny krize leží v kulturních základech naší civilizace a krizi proto nelze vyřešit bez jejich změny. Na změny zaváděné shora je už pozdě. Musí přijít od jednotlivců a komunit.

                 
Obsah vydání       24. 2. 2009
24. 2. 2009 "Za prácu som dostával zaplatené menej, než som mal, ale teraz už tam nepracujem, takže sa s tým nedá nič robiť."
24. 2. 2009 Britská vláda přistěhovalcům pomáhá získat legální mzdu Jan  Čulík
24. 2. 2009 Cizinci nejsou našimi otroky Milan  Daniel
24. 2. 2009 ČR chce řešit svůj problém na úkor jiných
24. 2. 2009 Nepriateľom sú majority európskych národných štátov a bieli ľudia
24. 2. 2009 Nepřesvědčivá argumentace šéfradaktorova maskovaná náhubkem morality Štěpán  Kotrba
24. 2. 2009 Všechna řešení jsou špatná Boris  Cvek
24. 2. 2009 Jak to, že v ČR mohou na práci přistěhovalců parazitovat soukromé "agentury"? Jan  Čulík
23. 2. 2009 Je článek Štěpána Kotrby skutečně signálem, kam se teď vydá česká politika? Jan  Čulík, Karel  Dolejší, Tomáš  Koloc, Bohumil  Kartous, Jan  Sýkora
23. 2. 2009 Odchod Vietnamců z Česka musí být výhodný pouze pro Česko Štěpán  Kotrba
24. 2. 2009 To čeští politikové udělali z lidí zboží na prodej
24. 2. 2009 Cizinci jsou našimi otroky, jen si to odmítáme přiznat Štěpán  Kotrba
24. 2. 2009 Popis situace je něco jiného než fašistické návrhy na silová řešení Štěpán  Kotrba, Jan  Čulík
24. 2. 2009 Etnická čistka pracovního trhu aneb Při loupání cibule Karel  Dolejší
24. 2. 2009 John Michael Greer a současná civilizační krize Jindřich  Kalous
24. 2. 2009 "Ti, o nichž jsem doufal, že mě zachráni, se spojili s mými mučiteli"
24. 2. 2009 Prodražování rozvoje amerických zbraňových systémů má skončit Pavel  Barák
24. 2. 2009 Je ČR ve střední nebo ve východní Evropě? Jan  Čulík
24. 2. 2009 "Central Europe" versus "Eastern Europe"
24. 2. 2009 Eastern Europe se skutečně do češtiny překládá jako "Střední Evropa" Juraj  Slabeycius
23. 2. 2009 Johna dohnala investigativa kolegů k odchodu z televize. Proč ale? Štěpán  Kotrba
24. 2. 2009 Státy se silnější regulací přežijí krizi lépe
24. 2. 2009 Spící česká vláda
24. 2. 2009 Chomutov: Trestejme chronické neplatiče
23. 2. 2009 Pohodlné stereotypy o Rómoch Silvia  Ruppeldtová, Arne  Mann
23. 2. 2009 Politici + kríza = populizmus Kamil  Márovský
23. 2. 2009 Amnesty International požaduje embargo na dodávky zbraní do Izraele
23. 2. 2009 Bluesové Radio Wave Live Session s Atlantic Cable
23. 2. 2009 Potřebuje Rusko šíleného cara? Karel  Dolejší
23. 2. 2009 Budou Lidové noviny vyšetřovat "Nečasovu fintu"? Zřejmě ne. Radek  Mokrý
23. 2. 2009 Z výstavy starověkého egyptského hrobnictví Hana  Tomšů
23. 2. 2009 Nad Evropou poletuje Švejkův duch Richard  Seemann
23. 2. 2009 Novořeč ministra Kocába Jiří  Jírovec
23. 2. 2009 Těžko přesvědčovat k odchodu s hanbou Milan  Daniel
23. 2. 2009 Klausova poťouchlost, Šloufův formát a Kritický klub Jana Rejžka, jemuž chybí fašank! Josef  Brož
22. 2. 2009 Místo několika lodí jich připlují miliony
22. 2. 2009 Nepovšimnuté technologie John Michael Greer
21. 2. 2009 Přeskupení priorit NATO
21. 2. 2009 O české výjimečnosti Karel  Dolejší
20. 2. 2009 Úkolem vzdělání je dosáhnout porozumění
31. 1. 2009 Hospodaření OSBL za leden 2009

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize RSS 2.0      Historie >
24. 2. 2009 Popis situace je něco jiného než fašistické návrhy na silová řešení Jan  Čulík, Štěpán Kotrba
24. 2. 2009 Státy se silnější regulací přežijí krizi lépe   
24. 2. 2009 Etnická čistka pracovního trhu aneb Při loupání cibule Karel  Dolejší
24. 2. 2009 Nepřesvědčivá argumentace šéfradaktorova maskovaná náhubkem morality Štěpán  Kotrba
24. 2. 2009 John Michael Greer a současná civilizační krize Jindřich  Kalous
24. 2. 2009 Cizinci nejsou našimi otroky Milan  Daniel
24. 2. 2009 Nepriateľom sú majority európskych národných štátov a bieli ľudia   
24. 2. 2009 Všechna řešení jsou špatná Boris  Cvek
24. 2. 2009 Cizinci jsou našimi otroky, jen si to odmítáme přiznat Štěpán  Kotrba
24. 2. 2009 ČR chce řešit svůj problém na úkor jiných   
23. 2. 2009 ODS: Protikrizové návrhy ČSSD jsou nekompetentní   
23. 2. 2009 Budou Lidové noviny vyšetřovat "Nečasovu fintu"? Zřejmě ne. Radek  Mokrý
23. 2. 2009 Daňová politika musí vyjadřovat preference občanů Ilona  Švihlíková
23. 2. 2009 Potřebuje Rusko šíleného cara? Karel  Dolejší