Pryč už je doba, kdy peníze byly doménou státu a byly kryté hodnotami (zlatem, majetkem, vytvořeným zbožím). To bylo před 15. 8. 1971, kdy se definitivně zhroutil svět ekonomických jistot USA - standardu zlaté dolarové devizy, vytvořený 22. 7. 1944. V ten den zemřel Brettonwoodský systém. Nevydržel moc dlouho... Přežily ho pouze MMF a Světová banka, která už ale nefunguje pro obnovu a rozvoj..., ale spíš naopak. Jak jinak by mohly propuknout mexická tzv. pesetová krize (1994-- 1995), asijská krize (1997--1999), započatá útokem na thajský baht v létě 1997, ruská krize (1998--2000) a druhá brazilsko-argentinská krize (1998--1999)?

Brettonwoodský systém byl konstruován jako systém pevných devizových kurzů. Devizové kurzy měn byly pevně stanoveny vůči USD a ten byl zase fixován ve vztahu ke zlatu. Síla americké ekonomiky se tak jasně projevila v síle měny, jejímž úkolem bylo udržovat měnovou stabilitu v celém kapitalistickém systému. V případě zásadní vnější nerovnováhy i tehdy bylo možno kurz dané měny vůči USD jednorázově upravit: revalvovat či devalvovat. Samotný USD ovšem tuto možnost postrádal. Jistota směnitelného dolaru trvala jen krátce. Do roku 1958 nebyly měny zemí západní Evropy směnitelné. Jedinými měnami volně směnitelnými byl kanadský dolar a americký dolar. Fungovala nicméně Evropská platební unie jako mnohostranný clearingový systém, který evropským zemím umožňoval vzájemný obchod. Většina západoevropských ekonomik zavedlo směnitelnost svých měn pro platby na běžném účtu až v roce 1958. To byl počátek globalizace a liberalizace ekonomického pohybu. MMF a SB se krutě podepsaly na triádě maximální liberalizace, co nejrychlejší privatizace a přísné rozpočtové a peněžní politiky restriktivního typu, postihující ty, kteří se neuměli nebo nemohli bránit - chudé. Brát důchodcům je snadné, pokud nejste sám důchodce. Ale každý důchodce kdysi pracoval, a tolik peněz, které státu během svého ekonomiky aktivního života odevzdal, nikdy ve stáří zpět nedostal.

Když se ukázal dolar jako neschopný nahradit zlato, bylo v roce 1970 vytvořeno SDFR, vázané na volné kursy a měnový koš. Obdobně vznikla fiktivní evropská měna ECU (1979), která se pak za 20 let přeměnila v reálné euro. A začal volný pád dolaru i životní úrovně Američanů.

"Nerovnovážná americká makroekonomická politika, především financování války ve Vietnamu a silná expanzivní politika, narušily tradiční důvěru v USD poprvé. Bank of England již v roce 1968 trh se zlatem uzavřela, protože v nastávající situaci hrozilo nebezpečí masové výměny USD za zlato. Uvolnění ceny zlata, k němuž později došlo, ale znamenalo i uvolnění měnové disciplíny. Rostoucí inflační tlaky byly logickým důsledkem. Zhoršující se vývoj běžného účtu USA motivoval k devalvaci USD. To by ale znamenalo revalvovat všechny ostatní měny. V roce 1971 USA zrušily oficiální směnitelnost USD za zlato. Byť pak následovala devalvace USD o 8 %, situaci to nezlepšilo. Začátkem února 1973 USD devalvoval o dalších deset procent, přesto však pokračovaly spekulační prodeje USD. Evropské centrální banky se po nákladných a neúčinných devizových intervencích dohodly na uvolnění kurzu svých měn vůči USD. ... Centrální banky tak získaly možnost aktivně ovlivňovat měnovou politiku, kterou dříve de facto určovaly USA," píše ekonomka Ilona Švihlíková, která dnes vyučuje na Vysoké škole ekonomické a na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů, ve své práci z roku 2002 "Postavení Německa ve vývoji evropské ekonomické integrace".

Krize brettonwoodského systému zasáhla především hutní, ocelářský, textilní a automobilový průmysl. Nicméně radikální a hluboká proměna kapitalismu nenastala. Nerovnovážná americká makroekonomická politika, především financování války v Iráku a v Afghánistánu dokonaly dílo zkázy. Monolaterální expanzivní politika USA narušila tradiční důvěru v USD podruhé.

"Žádný odborník by nikdy neřekl, že hypotéční krize se má řešit tištěním peněz. A také k tomu nedochází", píše bankovní odborník v článku "Jak je tomu s bankovní krizí". Přečtěte si tento text. Dozvěděli jste se teoreticky vše, ale přesto nevíte nic. Protože se ono NIC máte dozvědět .

Jak je tomu s bankovní krizí ZDE

Daleko názornější výklad přináší studentka Naďa Vaňková v diplomové práci z katedry ekonomických teorií ČZU "Vývoj peněz ve světě"

Dnes už je "na západě" reálnými vytvořenými statky kryta jen necelá desetina oběživa. Vše ostatní jsou jen virtuální hodnoty, vytvořené spekulací. Představme si je jako ještě nezaseté obilí, proměněné v budoucí zisk pekárny chleba, jehož podíl se stane obchodovatelnou komoditou, vytvářející účetní zisk bankovního domu. Z něj ovšem akcionář banky dostane dividendu dříve, než zemědělec obilí sklidí, mlynář semele a pekař upeče chléb... Zisky, které v každé fázi výroby nemusí nastat. Přejde-li přívalový déšť či kroupy, obilí nepůjde sklidit. Přijdou-li plísně, obilí zplesniví. Přiveze-li někdo obilí odjinud a levněji, nepůjde prodat. A když už se prodá, může nastat několik věcí, které neskončí ziskem všech, kdo do obilných zrn vložili majetek a práci.

To, že se na jaře nejdříve musí zasít, aby se později mohlo sklízet, ví v dnešních městech už jen málokteré dítě. A podle toho vypadají i znalosti národohospodářů i politiků.