Od fašistického patolízání a kolaborantských orgií bylo již příliš dlouho a šedesátý osmý jsem registroval pouze jako tankem vyvrácené obrubníky a obrňák s vyhlížejícími vojáky, který jsem zahlédl okénkem prodejny hraček pod náměstím. Pravda, ještě sousedé s taškami kteří běželi - někdo pro 10, někdo pro 20 másel... „bude válka“, volali.

Je to tu zas.

V době krize, v době pracovní či politické nejistoty se lidé často přestávají kontrolovat a otevřou se zcela a pravdivě. Někdy je to příjemné překvapení, někdy totální zklamání. Je to ale svým způsobem vzácná doba, kterou je zdravé využít právě třeba pro mapování svého okolí. Každý tam ještě nějaký čas budeme žít, tak neuškodí vědět s kým. Mimikry spadnou a zbude zrno nebo hnůj.

Občas mi někdo vyčítá, že ve všem hledám pozitiva – i za každou cenu. Možná. Ostatně dělejte jak chcete. Já si jdu číst v lidských duších.