Člověk se poučí na příkladech, hlavně na takových, s nimiž je sám osobně konfrontován. A samozřejmě nejsem výjimkou a dost dlouho jsem musel přemítat, proč jsem se vlastně nikdy nestal dárcem krve. Vědel jsem, že moje cesty do ciziny a pobyty v cizině nemohly být toho důvodem. Vzpomněl jsem si ale na svou alergii vůči pylům a vůči jednomu běžnému léku a nechtěl jsem tu alergii nikomu předat. Dneska lituji, že jsem se nikdy nezeptal lékaře, jestli v takové situaci můžu být dárcem krve.

Dnes je to trochu pozdě, protože mám anémii formou myeloplastického syndromu (MDS ve stavu, kdy potřebuji krevní transfuze, a hledá se pro mě dárce kostní dřeně, anebo, pokud na to zbude dost času, krve, z níž by bylo možné získat dost kmenových buněk, které se pro mě hodí.

Tato vlastně nepotěšitelná situace mě dnes vede k tomu, abych poukázal na hrdiny těch pro nemocné opravdu nevšedních dnů. Nevšedních, protože ti lidé svým darem prodlužují jiným lidem život.

Stát se takovým hrdinou vlastně není moc těžké, a kdybyste chtěli někomu darovat krev, a to i pro transplantaci kostní dřeně, můžete si to najít na webové stránce Českého národního rejstříku dárců dřeně. Byli byste v dobré společnosti. Škoda ale, že je tato parta lidí stále ještě moc malá, protože trefit na někoho, kdo je dárcem kmenových buněk nebo kostní dřeně, je dnes ještě dost náhodná šance.