V Česku se proto výraznější ataky propadu reklamy dají očekávat až v březnu a v dubnu, kdy nejspíš dojde i k omezování provozu či uzavírání redakcí některých, zejména komerčně lifestylových médií v Česku. Nejvíce jsou ohrožena vydavatelství, která se zaměřila na ovládnutí jednoho sektoru a nemají diverzifikované portfolio titulů či jsou závislá na příjmech z reklamy v maximální míře. Situace může naopak pomoci úzce specializovaným malonákladovým odborným titulům (s výjimkou herních a počítačových), jejichž příjmy jsou daleko více odvislé od koncové ceny časopisu, předplatného a od specializované čtenářské obce. Ty totiž v danou chvíli budou mít nejefektivnější zásah vysoce motivované cílové skupiny a nejlepší index CPT. Stabilitu výnosů si nejspíš udrží i média veřejné služby, kde propad příjmů z poplatků sice bude zřetelný, ale daleko menší, než propad příjmů z inzerce. Jelikož na těchto příjmech nestojí existence těchto médií, lze index CPT v těchto médiích přechodně i snížit. Příjem z reklamy navíc u České televize neslouží už samotné televizi, ale podpoře české kinematografie a odvodům státu na financování digitalizace. U Českého rozhlasu, který je dlouhodobě v černých číslech, objem reklamy navíc dík nízkým limitům ze zákona nedosahuje nijak výrazného podílu na rozpočtu.

Množství novinářů, kteří se ocitnou bez zaměstnání, sníží cenu práce na mediálním trhu a zabrání tak útokům odborů, které jsou přesvědčeny, že i během krize lze v médiích szyšovat platy o 10%... Jen platební neschopnost televize Z1, indikovaná nezaplacenými fakturami ČTK za několik měsíců povede nejspíš k jejímu odstavení a propuštění zaměstnanců, s takovou pompou nabíraných před několika měsíci. Ukazuje se, že Mrnkova televize, financovaná skupinou J&T, neměla až tak dlouhé peníze, jak všichni očekávali. Z1 tak bude následovat Feničovu FebioTV, která skončila dřív, než začala a propad příjmů se nevyhne ani Berkově konglomerátu RTA, jehož příjmy jsou závislé na komunální reklamě v regionech. Ve většině z nich ovšem krize uzavře kohoutky s reklamními příjmy na dost dlouho, v některých případech navždy. Dvojciferný propad CME za jeden měsíc (38%) také nevěští nic dobrého pro komerční Novu, jejíž závislost na reklamních příjmech je stoprocentní.

Současná nervozita Fera Feniče, jehož vzhledem k jeho agresivitě a požadavkům odmítá podporovat nadále Česká televize, je pochopitelná. Česká televize oznámila Feničovi korektně, že jeho festival nebude podporovat a hodlá se zaměřit na MFF Karlovy Vary. Bez České televize není Febiofest nic a podle toho budou vypadat i Feničovy příjmy. Chování vůči ČT, ale i programový přínos Febiofestu České televizi i nároky Febiofestu vůi ČT bude nejspíš muset Fenič zásadně přehodnotit. Česká televize také šetří a mobilizuje programové rezervy. Očekávat po ní za nynější situace donátorství festivalu s mnohdy velmi úzce postavenou dramaturgií je čiré šílenství. Namísto pokory a reálného zhodnocení svého vyjednávacího potenciálu zvolil Fenič agresivní tón a domnívá se, že tím bude možné dosáhnout lepší medializace festivalu a lepších vstupních podmínek pro vyjednávání. Opak je ovšem nejspíš pravda. Od té doby, co došlo k odchodu Cestománie na Novu kvůli Feničovým přemrštěným finančním požadavkům, se jeho šance na partnerství s ČT výrazně zmenšily. Být partnerem veřejné služby není automatismus, ale výsada. A kritérii určitě není drzé povykování v médiích.