28. 1. 2009
Zelené karty, nebo odpovědný výběr kvalifikovaných migrantů?Slaďme noty s "našimi" cizinciDramatická změna ekonomických poměrů přinesla i nutnost změny imigrační politiky. Do podzimu 2008 se zdálo, že trend přílivu levné pracovní síly ze zahraniční bude pokračovat. České firmy stále hlasitěji reptaly na lhůty vyřizování pracovních víz pro své budoucí zaměstnance, české konzuláty v Hanoji a Ulánbátaru se hrozily front před svými dveřmi a obvinění z korupce a ministerstvo průmyslu a obchodu dělalo všechno pro to, aby prosadilo dlouho již připravený koncept zelených karet a uvedlo ho do praxe. To se nakonec podařilo. Než však potřebné legislativní změny vstoupily v platnost, zelené karty dostaly barvu zimního listí. Pracovní místa, o něž je možno prostřednictvím portálu MV v rámci institutu Zelených karet požádat, z trhu práce prakticky zmizela. Obsadili je čeští zaměstnanci, jimž je najednou dobrá každá práce, kterou vůbec seženou. |
Vy české montovny!Politika podpory zahraničních investic se s odstupem ukazuje jako velmi problematická. Zahraniční investoři se v Česku setkali s otevřenou náručí a takovými podmínkami pro podnikání, o nichž se tuzemským podnikatelům mohlo jenom zdát. Firmy, využívají namnoze daňových prázdnin a dalších úlev, zaplatily své investice v poměrně krátké době. Aby dále zvýšily své zisky, stáhly mzdy dělníků v monotónních montovnách, a protože si Češi mohli vybrat, začaly na tato pracovní místa přivádět zahraniční dělníky. Chudáci z vietnamského venkova, nezaměstnaní z Ulánbátaru, ba i ke všemu ochotní droboučcí Bangladéšané byli ochotni v těchto továrnách pracovat v prodloužených směnách, v případě potřeby o víkendech, hlavně však bez velkého reptání a mzdových požadavků. To všechno skončilo. Chudáci, kteří se spolehli na ekonomickou prosperitu země, z níž si chtěli odnést svých pár drobečků, se doma většinou dramaticky zadlužili. Nyní je čeká nejspíš repatriace a bída ještě větší. Jejich osud můžeme humanitárními opatřeními jen zmírnit. Jaké cizince potřebujeme?Přesto u nás existuje kategorie cizinců, která má v Evropě a tedy i v naší zemi, budoucnost. Jsou to lidé vzdělaní, aktivní, ochotní se učit a přizpůsobit se novým ekonomickým poměrům. Takových není málo, těch ochotných do své budoucnosti investovat pořádné úsilí však o poznání méně. Prognózy demografického vývoje mluví pro to, abychom mezi cizinci rozlišovali. Posledně jmenovaní patří přesně do té kategorie, již potřebujeme. K tomu, abychom s těmito cizinci sladili noty, tedy abychom se my Češi i oni -- Vietnamci, Australané, Eskymáci a jiní shodli na pravidlech, za nichž budeme koexistovat -- je zapotřebí především to, abychom si rozuměli. Je přirozené, že lidé, kteří se rozhodnou žít v našem prostoru a vychovávat zde své děti, budou mluvit naším jazykem. Aby mohli dělat kvalifikovanou práci, musí se se svými kolegy domluvit. Aby se mohli podílet na životě místní komunity, potřebují totéž. Jejich profesionální příprava i zkušenost je mnohdy odlišná. Aby přijali naše normy, musí se s nimi seznámit. Máme na čem stavětTo všechno tady už bylo a je. Před šesti lety spustilo MPSV pilotní projekt Výběr kvalifikovaných zahraničních pracovníků. Léta strádal na omezený výběr zemí, jejichž příslušníci do něj mohli vstoupit. Během času se k lepšímu změnily jak tyto, tak další podmínky. Dnes představuje solidní a metodicky propracovaný základ, na němž lze budoucí imigrační politiku stavět. Výběr, nikoliv příliv. To je zásadní rozdíl mezi oběma koncepty. Svět se změnil a ještě změní. Ekonomika bude od globálu směřovat k lokálu. Cizince rozhodně potřebovat budeme. Na rozdíl od nedávných představ náhončích nadnárodních firem však především takové, kteří si v ČR budou chtít nejen vydělat, ale ve spolupráci s českými partnery udělají všechno pro to, aby u nás mohli plnohodnotně žít. |