Podle psychiatra Dalrympla se tak u většiny příjemců sociální péče postupem času vytvoří mentální stav, který lze charakterizovat jako zbytnělou nezodpovědnost. Vše je kladeno za vinu štědrému sociálnímu státu, multikulturní a liberální ideologii, které vytvářejí líné, nepřizpůsobivé, morálně méněcenné občany, kteří neuznávají pracovní a rodinnou etiku, která je vlastní majoritě, a kteří parazitují na zbytku společnosti. Toto behaviorální chápání chudoby -- chudí jsou chudí kvůli svému chování, své špatné morálce a své lenosti (které jsou případně způsobeny štědrým sociálním státem) -- je dnes velmi populární a to nejen v USA.

Toto vysvětlení má však jeden velký problém, naprosto opomíjí strukturální důvody chudoby a sociálního vyloučení. Jako kořen problému nevnímá sociální a ekonomickou strukturu společnosti ale morálku jedince na jejiž zkaženost působí štědrý sociální stát a liberální ideologie. Soustředí se tak na některé příznaky nemoci, jejíž skutečný původ svou perspektivou nemůže spatřit.

Vznik tzv. underclass v Británii, kterou Dalrymple popisuje v prvních dvou třetinách své knihy a o jejíž existenci mezi sociálními vědci rozhodně nepanuje konsenzus, tak byl způsoben nikoliv štědrým sociálním státem, či politickými liberály přesvědčujícími chudé že jsou obětmi. Byl způsoben globální restrukturalizací kapitalistické ekonomiky znamenající přesun výroby do zemí s levnější pracovní silou a méně regulovaným trhem a přechodem od fordistického způsobu výroby k výrobě po vzoru toyotismu a s tím spojeným outsourcingem a flexibilizací práce.

To vše v období poměrně silné migrace. Pro dělnickou třídu v průmyslových britských městech (a nově příchozí migranty) to znamenalo konec velkého množství odborově chráněných a kvalitně placených zaměstnání. S tím souvisí úpadek dříve průmyslových částí měst a vznik a růst sociálně vyloučených lokalit s vysokým podílem nezaměstnaných, zvýšenou kriminalitou a řadou sociálních problémů jako jsou alkoholismus a jiné drogové závislosti, domácí násilí, rozšíření gangů mladých apod.

Hlavním důvodem je tedy nedostatek kvalitních pracovních příležitostí, který v kombinaci s vysokými náklady na udržení důstojného životního standartu znamená pro řadu lidí zhoršující se socioekonomickou situaci. To, že ve vyloučených lokalitách může u jejich obyvatel vznikat tzv. kultura chudoby, která se z hlediska chudých může jevit jako vhodná kulturní adaptace na nepříznivé socioekonomické podmínky, není pak žádným překvapením. Přijetí této kultury pak může dále přispívat k pokračujícímu vyloučení z trhu práce. I tak však řada autoru pochybuje, že tato kultura chudoby existuje mezi velkou částí chudých.

Omezení sociálních výdajů by tuto situaci pouze zhoršilo. Pokud člověk nemá placené zaměstnání a nemá ani jiný příjem, který by mu zaručil určitý životní standart, zbývají mu ještě dvě možnosti -- přestat hrát podle pravidel či pokusit se tato pravidla změnit.

Nekritická recenze Dalrymplova díla je tak součástí velice nebezpečného procesu ospravedlňování škrtů v sociálních výdajích a demontování sociálního státu. Škrty v těchto výdajích by měly zejména v období rozmáhající se ekonomické krize velice negativní dopad na situaci chudých. Tento proces ospravedlňování je podobný tomu, který se odehrál v USA a který popisují Michael B. Katz ve své knize Nezasloužení chudí: Od války proti chudobě k válce proti sociální péči (1990) a Herbert J. Gans v knize Válka proti chudým (1995). Ukazují jak původně ekonomický Myrdalův termín underclass, který měl vymezovat lidi vyloučené z formální ekonomiky v důsledku strukturálních změn v ekonomice, postupně získával morální nádech v němž byli příslušníci underclass vymezeni vzhledem ke své morální nedostatečnosti.

Tato morálně vymezená kategorie pak byla rozšiřována prostřednictvím mainstreamových médií a konzervativních nadací a think-tanků. Konzervativní nadace podporovaly výzkumníky hledající argumenty pro snižování výdajů na programy sociální pomoci, kteří se soustředili na pracovní postoje chudých a ignorovali základní ekonomické transformace. Intelektuálním paradoxem je dle sociologa Waltera Korpiho, že to vše se odehrávalo ve společnosti, jež byla zaplavena nezaměstnaností.

Mezi politiky (demokratickými i republikánskými) a ve společnosti docházelo k vytváření a potvrzování "common sense" o morální nedostatečnosti chudých, spravedlnosti trhu při rozdělování ekonomických zdrojů a škodlivých dopadech sociální péče. Dle sociologa William J. Wilsona k tomu docházelo i přesto, že američtí výzkumníci nacházeli fakta, která podkopávala jejich předpoklady o negativních dopadech sociální péče.

Svědky tohoto procesu ospravedlňování škrtů ve výdajích na sociální péči můžeme být i v ČR a pan Binka by si měl uvědomit, že svou nekritickou recenzí Dalrymplova díla k němu přispívá. Je to tím nebezpečnější, že se honosí akademickým titulem v oblasti sociálních věd. Domnívám se, že by si mohl příště odpustit věty jako "dnešní chudí v Evropě netrpí materiální bídou" (pan Binka asi žije v jiné Evropě než já, nebo má obdivuhodnou schopnost nespatřit rostoucí zástupy bezdomovců a sociálně vyloučeným lokalitám ve městech se vyhýbá jako čert kříži) a přestat popírat, že jedna plus jedna je dvě, tedy, že zvýšením sociálních dávek zlepšíme život chudých (dostatečně vysoké dávky samozřejmě nestačí, tam kde není dostatek placeného zaměstnání jsou nutností a rozhodně zlepší situaci chudých). Lepší než dát medvědovi rybu je samozřejmě naučit ho ryby chytat. Tam, kde je ryb nedostatek, mu však chytání ryb nepomůže. Ať už je líný, nebo ne.