Za finanční krizi bank by měli vlastně platit jedině jejich majitelé a ne stát jako zástupce celého obyvatelstva. Ze musel stát v zájmu společnosti pomoci bankám finančně, to se dalo rozumně odůvodnit tím, že bez fungujícího bankovního a finančního systému by se zhroutilo celé hospodářství. Aby ale tato pomoc byla účinná, to není jen otázka dostačujících finančních prostředků, ale taky oněch v systému jednajících bankéřů. Jestliže oni nesplní, co se od takového systému očekává, světové finanční a státní systémy se zase dostanou do nesnází, a to do větších než na začátku této finanční krize.

Pomoc pro svépomoc je v této souvislosti dobrá zásada, protože bez bankovního systému si hospodářství nemůže samo pomoci. Když ale teď politikové a ekonomičtí zástupci zájmů průmyslu žádají, aby stát pomohl i automobilovému průmyslu, ta situace není stejná, je úplně jiná. Kdyby zkrachovaly některé důležité banky, asi by byl ohrožen celý světový bankovní systém; jestliže zkrachují některé automobilové firmy, jejich konkurenti asi budou o to víc vzkvétat. Zkrátka: kdyby zbankrotovala jedna z oněch "detroitských tří" automobilek, VW by měl asi lepší vyhlídky než dříve.

Není proto divné, že švédský zástupce státu možná dokonce poděkoval firmám GM a Ford za nabídku, aby od nich převzal firmy Volvo a Saab, a že to zřejmě zdvořile odmítli

Aspoň švédská ministryně průmyslu Maud Olofssonová prý pochopila, že automobilky nejsou banky a že je něco jiného pomáhat v krizi bankám a něco jiného pomáhat průmyslovým podnikům.

V Německu si myslí nejen zástupci zájmů průmyslu a obchodu, ale i někteří politikové a novináři, že by se mělo reagovat na hospodářskou krizi snížením daní, anebo -- a to je nové -- že by se měly lidem rozdávat šeky v hodnotě asi 500 euro. Se snížením daní nebo s vánočním šekem ale není spojeno, že by si lidé dodatečně něco koupili, a tak by oživili hospodářství - je pravděpodobné, že by si většina koupila právě jen ty vánoční dárky, které už stejně koupit plánovali, a ostatní peníze by zůstaly na kontě. Ano, možná by z toho vznikl nějaký "ekonomický oheň ze slámy" a s tím spojené přechodné nadšení, ale jinak vlastně nic, nebo alespoň nic moc, kromě vyššího zadlužení státu, které by bylo důsledkem. Obyvatelstvo by si koupilo možná víc "vánočních koláčů", ale za jejich konzumaci by pak museli zaplatit vyšší úrok.

Není tomu ale tak, že by státní investice v takové situaci nemohly být odůvodnitelné. Pokud ale už mají občané za něco platit, mělo by to pomoci nejen krátkodobě, ale měli by z toho mít dlouhodobé, dalekosáhlé společenské výhody. Je to přece rozdíl, jestli dostanu od státu peníze, za které si nekoupím koláč, ale nový počítač, který bych si stejně musel koupit, anebo jestli všechny školy v Německu dostanou počítače, aby se s nimi mohly děti v příštích letech připravovat na další život.

Myslíte, že by tomu naši a vaši politikové mohli někdy porozumět?