Výhrady, které mám já a romská komunita proti paní ministryni Stehlíkové jsou v zásadě dvojího druhu – jsou to jednak výhrady vůči její osobě, jednak vůči politice vlády k Romům, kterou právě ona reprezentuje.

K výhradám k osobě paní ministryně poukazuji na dva aspekty – zdroje problémů při řešení romské otázky: první výhradou je, že paní Džamila Stehlíková o dané problematice naprosto nic neví a její schopnost spolehnout se na rady poučených je velmi omezená. Svoji neznalost dané problematiky projevila v minulosti řadou výroků, které byly a jsou pro Romy zcela nepřijatelné a za které se následně omlouvala. Již tím však byla narušena bazální důvěra mezi jejím úřadem a romskou komunitou. Druhou výhradou, kterou tímto proti paní ministryni vznáším, je fakt, že (alespoň v případech, na které mohla romská komunita dohlédnout) paní ministryně dávala vždy přednost zájmům svojí politické strany před zájmy rezortu. Takový přístup ovšem vzbuzuje zásadní pochybnosti o upřímnosti motivace paní ministryně ohledně veškerých jejích kroků, a to nejen ve směru k Romům.

Další skupina výhrad směřuje vůči stání politice, reprezentované právě paní ministryní s tím, že v realizaci této politiky se navíc projevují negativně i shora jmenované aspekty osobnosti paní ministryně.

Státní politika vůči romské menšině měla být realizovaná především pomocí „Agentury pro sociální začleňování“. Bez ohledu na skutečnost, že samotná „Agentura“ byla ustavena před necelým rokem, je možno říci, že tento model „Agentury“ fatálně selhává. Z „Agentury“ je běžný odbor při Úřadu vlády, který má takřka nulové kompetence. Ani v omezené míře, ve které by mohl být funkční, funkční není. Z probíhajícího auditu je navíc zřejmé, že z organizačního hlediska není takovéto uspořádání možné. Pokud mi je známo, tak komunikaci s romskými komunitami se Agentuře nepodařilo prakticky vůbec navázat, komunikace s představiteli obcí, kterým měla být při řešení sociálně vyloučených lokalit napomáhat, je vážně ohrožena.

Příkladem nezvládnutí komunikace je právě „řešení“ situace na sídlišti Janov. Romská komunita si je velmi dobře vědoma obtížnosti tohoto problému, ovšem i toto vědomí je důvodem, proč Romové nemohou souhlasit se způsobem, jakým je otázka sídliště Janov řešena. Za vedení paní ministryně zde byl totiž nastaven model, který otvírá cestu k vydírání České republiky obecními zastupitelstvy. Jediným výsledkem nepokojů je, že se paní ministryně omluvila, že Janov měl být zařazen do zvláštního pilotního projektu, čímž přislíbila městu mimořádný penězovod do dané lokality. Nic nebrání tomu, aby další obce nenásledovaly radnici města Litvínov, a to i za případné tiché spolupráce Dělnické strany.

Vážený pane premiére,

v civilizovaných zemích platí, že s teroristy se nevyjednává a vyděrači se posílají do vězení. Uplatňování této civilizované zásady však zjevně nepatří do portfolia paní ministryně (Viz na příklad článek v Lidových novinách, str. 6, ze dne 28. 11. 2008, s názvem „Z Janova bude ghetto. Zapsání litvínovského sídliště na seznam vyloučených lokalit přinese městu stání peníze.“ Zde paní ministryně uvedla: „Byla to chyba, za kterou se nyní omlouvám. Janov měl být dávno na seznamu.“). Z pohledu romské komunity důsledkem způsobu „řešení“ janovského problému paní ministryní je přímé ohrožení dalších romských komunit a samotných Romů pochody a útoky členů radikálního hnutí. Z pohledu Romů, jestliže dojde k dalším útokům na dalších místech, ponese za to přímou zodpovědnost ministryně Stehlíková.

Cesta, která byla otevřena v Litvínově, totiž je evidentně úspěšná a vede k přímé možnosti podstatného navýšení rozpočtu města. Pan vicepremiér vlády Jiří Čunek v médiích nedávno uvedl, že z evropských fondů je možno získat na projekty začleňování sociálně vyloučených lokalit (které jsou, řekněme upřímně, alespoň z 95% romské) a na řešení související bytové politiky částku až 15 miliard korun. Je nepochybné, že řada obcí bude usilovat o přístup k těmto financím. Zásluhou paní ministryně Stehlíkové je známa efektivní cesta, jak se k ním dostat. Kolik z těchto finančních prostředků se dostane skutečně na pomoc Romům coby sociálně vyloučeným, zůstává s ohledem na tristní postavení „Agentury“ jakož i s ohledem na nulové kompetence poradního orgánu vlády – Rady vlády po záležitosti romské komunity, i nadále velkou neznámou.

Vážený pane premiére,

ve výše popsaných řádcích jsem nešetřil kritikou. Od seriozního způsobu komunikace se však obvykle vyžaduje i předložení konstruktivních návrhů na řešení diskutované situace. Dovolte mi nastínit několik bodů, jejichž diskutování bych, podporován předáky romských komunit, považoval za kroky vedoucí k vyřešení spolužití romské komunity a majoritní společnosti.

1. Začlenění romského problému do kompetence ministra pro menšiny lidská práva – je nedostatečné a neodpovídá závažnosti problému. Navrhuji zřízení vládního zmocněnce pro otázky romské komunity s minimálně těmi kompetencemi, které má doposud ministr pro lidská práva s tím, že tyto kompetence budou posíleny. Připomínám, že tento model se velmi osvědčil na Slovensku. (Což mohu dosvědčit na základě dlouholeté osobní spolupráce s Dr. Klárou Orgovánovou, dlouholetou zmocněnkyní vlády SR pro otázky romské komunity.)
2. Současný model fungování Rady vlády pro romské záležitosti při vládě ČR coby poradního orgánu pracujícího na dobrovolnické neprofesionální bázi je naprosto nevyhovující. Nevyváženost postavení tohoto tělesa je dobře patrna ve chvíli, když si uvědomíme, že tento příležitostně svolávaný sbor, podporovaný více než skromným aparátem, má být protihráčem a spoluhráčem všem rezortům, které se jednotlivými aspekty romského problému zabývají, tedy zejména Ministerstvu práce a sociálních věcí, Ministerstvu školství, Ministerstvu kultury, Ministerstvu vnitra, Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu pro místní rozvoj, které každé vládne četným a profesionálním aparátem. Z tohoto úhlu pohledu se jeví velmi problematickým, zda skutečně dochází k naplňování čl. 25 odst. 2 písm. c) Listiny základních lidských páv a svobod, dle kterého „Občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám se za podmínek stanovených zákonem zaručuje též právo účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.“ Pominu-li skutečnost, že prakticky neexistují zákony, na které toto ustanovení Listiny odkazuje, a tudíž je možno i hovořit o nesplnění ústavní povinnosti státu takovéto podmínky stanovit, je možno uvažovat maximálně o jistých formálních znacích, ukazujících na formální plnění ústavních záruk romské menšině. Ve skutečnosti tyto ústavní záruky nejsou naplňovány. Navrhuji proto Radu přebudovat na profesionální orgán, který by kromě dosavadních funkcí zejména zprostředkovával komunikaci s jednotlivými romskými komunitami. Dlužno podotknout, že tento aspekt ve strategii vládního řešení romské otázky doposud zcela chybí. Je nepodstatnou organizačně- technickou otázkou, zda by takto transformovaná Rada podléhala vládnímu zmocněnci pro otázky romské komunity nebo přímo předsedovi vlády.
3. Dosavadní model Agentury pro začleňování sociálně znevýhodněného obyvatelstva je jen klamným manévrem, který ani není schopen přímého pojmenování věci, totiž, že se jedná o problém soužití Romů či chcete-li pak Cikánů s českou společností. Navrhuji opustit model Agentury a místo něj v rámci jak Rady tak úřadu Zmocněnce vlády vypracovat zvláštní způsob spolupráce s Nejvyšším kontrolním úřadem, který by zároveň pomohl přesně vypracovat koncepční kriteria hodnocení romských projektů a grantů.

Vážený pane premiére,

Romové bývají často osočováni, že nemají vlastní návrhy na řešení problémů spjatých s jejich vlastní komunitou. Ubezpečuji Vás, že to tak není. Romové však zásadně odmítají být pouze loutkou ve stranických hrátkách a plnit roli figurky, kterou se na politickém poli posunuje tak, jak to vyžaduje momentální konstelace koaličních členů vlády. Romové mají zájem na skutečném řešení situace svojí komunity, řešení soužití s majoritní společností a na rozvoji České republiky, která je jejich pravým a právoplatným domovem. Romové jsou připraveni předat kompetentním orgánům úplný program nikoliv řešení, ale VYŘEŠENÍ svého problému, včetně návrhu postupných funkčních kroků. Odmítají však, aby tyto jejich záměry byly zneužity k politickým hrátkám samotné majoritní společnosti tak, jak se to v České republice stalo již téměř zvykem. Dovoluji si Vás požádat, vážený pane premiére, abyste učinil kroky, které přesvědčí romskou komunitu o vážnosti záměrů Vaší vlády se s tímto problémem vypořádat. Věřte, že k takovému úsilí máte mezi Romy nepřeberné řady spojenců, kteří jen čekají na projev Vaší skutečné politické vůle.

Pokud se Vaše úvahy ubírají směrem, který je kompatibilní s názory, které jsem se pokusil naznačit výše, bylo by pravděpodobně vhodné, kdyby Romové a jejich zástupci Vám mohli některé další aspekty problematiky vysvětlit při osobním jednání, jehož uskutečnění ovšem nechávám plně ve Vašich rukách a na Vaší iniciativě.

v dokonalé úctě,

Ivan Veselý, druhý místopředseda Rady vlády pro záležitosti romské komunity

Na vědomí:

1. RNDr. Martin Bursík, předseda Strany zelených, via PČR
2. ing. Václav Klaus, prezident ČR, via KPR Praha – Hrad