Jsou pánové Klaus, Topolánek, Čunek nebo Bursík důvěryhodnější pro veřejnost než byli před 20 lety pánové Husák, Jakeš, Adamec nebo Štěpán? Je více než zajímavé, že jmenovaní dnešní politici mají asi tak stejnou důvěru současné veřejnosti jako jejich předchůdci z doby minulé u tehdejší veřejnosti a to podle průzkumu veřejného mínění, který u nás v 80. letech prováděli západní politologové.

Ostatně volební účast okolo 30% lidí v letošních podzimních volbách dává jasnou odpověď na otázku, jaký vztah mají občané k dnešní politice a jejím aktérům a věcem veřejným vůbec. Řada lidí jednoduše nemá koho volit, už nikomu nevěří a nevěří ani tomu, že jejich názor může něco ovlivnit a změnit. Mnoho lidí je znechuceno chováním politiků na všech úrovních a přestává se zajímat o to, kdo a jak spravuje věci veřejné.

To skutečně není dobrá vizitka dnešní politické elity. Dnešní nezájem o věci veřejné u podstatné části společnosti je až podezřele podobný úniku lidí do vlastního světa, chataření a koníčků z doby normalizace. Dnešní politická elita se stále více odcizuje problémům prostých lidí, díky svému dlouholetému životu v politice, a tedy odtržení od běžné životní reality a běžných životních problémů.

Je prokázáno, že ten, kdo dlouho setrvává v politické či jiné veřejné funkci, začne po čase žít v umělém světě a nedokáže rozumět každodenním problémům občanů, natož je pomáhat řešit. Jsou i čestné výjimky, existují osobnosti, které vysoká politika neodcizí od běžného života. Lze uvést aspoň tři jména -- senátor Petr Pithart nebo poslanci Pavel Ploc a Ludvík Hovorka.

Kvůli těmto čestným lidem snad stále ještě má smysl jít k volbám Svět častých recepcí, schůzí, zasedání různých orgánů, komisí, výborů či podvýborů, zahraniční cesty -- mnohdy zbytečné, přijímání návštěv, atd.. Všechny tyto činnosti člověka logicky vzdálí od běžného života.

Nepřipomíná nám právě toto velmi nápadně něco z poměrně ještě nedávné minulosti? Vždyť právě toto odcizení od problémů občanů a neschopnost je řešit či jen chápat, bylo hlavní příčinou pádu minulého režimu. Komunisté v roce 1989 se už většinou zabývali taky jen sami sebou, nežli řešením nakupených problémů.

Některé dnešní politické strany se chovají úplně stejně. Ostatně současné vládě vyslovují nedůvěru dvě třetiny občanů. Minulý režim pak považuje skoro polovina lidí za lepší či stejný jako ten dnešní. Je zbytečné k tomu více dodávat. I demokracie určena jen pro některé je jen pseudodemokracií. I svoboda určená jen pro některé je jen pseudosvobodou, ničím jiným. Jak vidno, čím dál více lidí si to uvědomuje nebo uvědomovat začíná.