14. 11. 2008
NÁVOD K POUŽITÍJak přežít ve zdraví skoro kulaté výročí slavného 17. listopadu?Obnovená česká demokracie oslaví za rok dvacáté narozeniny. V životě člověka je to zásadní předěl. V dějinách národa slušná kapitola. Vždyť stále dokola vzpomínaná první republika dostala do vínku jen o pár měsíců víc. A také to neměla lehké. Od samého začátku hrozil rozpad státu, nicméně politici udrželi odstředivé tendence na uzdě až do tragického konce. I Československo na počátku 30.let zasáhla světová hospodářská krize (stejně jako nyní jí odstartoval krach na Wall Streetu). Ale jaký smysl má zdůrazňovat podobnosti, když se jedná o dvě desetiletí zásadně odlišná? Tehdy se obnovovala československá státnost. A současné priority? Především nesmíte poslouchat politiky. |
Ti v zápalu stranického hašteření přemýšlejí v kategoriích nezřízených vyžírků. Počínaje „porcováním medvěda“ a konče „důstojnou“ volbou hlavy státu. Jenže i pamětníci, ale zejména historici, vás vrátí do reality, když budou popisovat úroveň politické kultury během tak slavné první republiky. Také nesmíte příliš sledovat televizi. Jinak nabudete dojmu, že místní programy jsou zkušebním polygonem amerických filmových ateliérů. A mezi hlavní činnosti zdejšího obyvatelstva patří radostný potlesk celebritě za správnou odpověď na otázku, jak dlouho trvala třicetiletá válka. Určitě nesmíte zahltit své uši poslechem hlavních rozhlasových stanic. Neboť líbezné české písně se ztrácejí v obludné konkurenci angličtiny jako hektary zemědělské půdy pod betonem a asfaltem průmyslových zón. Ještě že zvukaři techno muziky připravují svá noční dunění na strništích zapomenutých vesniček. Je zapotřebí zvládnout techniku ignorování reklamy. Nejíst a nepít nejvíce propagované výrobky. Co je dobré, nepotřebuje reklamu. Vytyčit si trasy na hony vzdálené nákupním centrům. Bránit se za každou cenu, bránit se všemu, co na vás útočí z venku. Teprve takto izolováni od predátorů všeho druhu, ponořte se do svého nitra, a uvažujte, jak zajímavých dvacet let se chýlí k svému vyvrcholení. Vždyť už nejste nesvobodní. Jezdíte přece každý rok do Makarské! Nebo zaletíte do Egypta. Na hranicích vás neponižují. Pas téměř nepotřebujete. Ve frontě na banány nestojíte. Jediné, co je třeba mít v pořádku, jsou srovnané bankovky.
K jejich získání usilovně pracujete. Máte-li práci. Vědomi si své vnitřní svobody jste v práci loajální vůči všemu, co by ohrozilo vaše postavení. Především se snažíte skrýt své názory; pokud se liší od šéfových. Například nebude kritizovat umístění americké vojenské základny nedaleko od Prahy, jestliže váš nadřízený platí členské příspěvky v ODS. Stejně tak nebudete znevažovat internacionální pomoc demokratické námezdní armády Čechů v Afghánistánu a Iráku. K zajištění rodinné pohody odmítněte diskutovat se svými příbuznými, přáteli i sousedy o všech základních problémech, které sužují vás a vaše okolí. Odmítněte, a pokud možno na věčné časy, uvažovat o schopnostech vašich spoluobčanů zastávat místa ve veřejné správě. A volit jen ty, co by volili vás. Teprve takto připraveni pro život ve svobodné zemi zkuste navázat bližší kontakt se svými dětmi. Jistě, nemáte příliš velkou šanci uspět, ale každý pokus je dobrý. |