Přiznává, že jsem si pro tuhle poznámky vybral asi trochu divné téma, ale často jsem se s tímto problémem setkával v životě, nejen jako posluchač na univerzitě, ale například taky v každodenním životě jako manažer. Tam to často bývá pochopitelné, že na úplně jiné obory specializovaní referenti nejsou trénovaní řečníci, i když by jim to v kariéře opravdu neškodilo. A kromě toho je hrozné, když vysokoškolský učitel mumlá tak, že se mu dá jen těžko rozumět. Tehdy vyvstává otázka, jak se mohl dostat na místo, kde se žádá, aby řečnil.

Asi si někteří učitelé s arogancí vzdělanců myslí, že je jedno, jestli jim někdo rozumí, jinak by samozřejmě cvičili artikulaci slov, pokud ne za pomoci specialisty, tak ale alespoň se špuntem v puse. Takový šput mezi předními zuby, s nímž se může trénovat tak, že člověk každý den něco nahlas přečte, ovšem nepomůže těm, kdo mají problémy s artikulací ze zdravotních důvodů. Ti by měli jít k doktorovi.

Ale já znám několik velice vzdělaných doktorů různých věd, kteří mumlají jen ze zvyku a z lenosti. Některým jsem to řekl, někteří mi za to dokonce poděkovali. Nedělal jsem to vlastně, abych je kritizoval, ale aby pochopili, že jim jejich studenti nemůžou rozumět, a to nikoliv proto, že by jejich přednáška byla těžká, ale protože neumějí artikulovat. Jestli potom skutečně začali trénovat se špuntem, to nevím. Ale nemyslíte, že jim to mohlo pomoci?

Pozn. JČ: Velmi užitečné je pro každého přednášejícího nechat se při přednášce natočit na video. To je pak prozření ! ... :)