Ano, brání je natolik, že pohrdá obyčejnými lidmi. Možná i právem, možná jsou postoje té velké masy věřících (a ne jen křesťanů) na světě pomýlené, hloupé, tmářské. Na druhé straně vědci nemají nejmenší právo morálně se povyšovat nad méně inteligentní a vzdělané lidi. Je to tak, že "etika jako věda" se sice studovat dá, morálním člověkem se ale člověk pomocí byť sebelepšího vzdělání nestane. Existují prostě všelidské otázky, k nimž má právo vyjádřit se každý, jsou to otázky dobra a zla, otázky mezilidských vztahů, otázky svědomí. Věda tento původně lidský svět nemůže popřít a vymazat tím, že ukáže na to, že jsme třeba jen roboti bez svobodné vůle. Nemůžeme se vzdát lidství kvůli vědě, která ví, že neví -- a pokud se dělá, že ví do posledku, do podstaty, pak lže a stává se ideologií.

Náboženství potřebuje lidi inteligentní a vzdělané, nemá-li být tím náboženstvím, kterého se já a Dawkins bojíme. Dawkins ukazuje, jak málo věřících je mezi top vědci -- jako by to mělo být argumentem proti náboženství. Ve skutečnosti je toto dokladem tragického rozpojení vědy a náboženství, k němuž není žádný důvod, pokud by se za poslední desetiletí nestalo jakousi módou mezi (zejména přírodovědně orientovanými) vzdělanci náboženstvím pohrdat. Lidé jako Einstein, Eddington, Duhem měli k náboženství blízko. A nedávno jsem se dověděl, že jeden z nejvlivnějších filozofů přírodních věd současnosti, profesor na Princetonu, Bas van Fraassen (jehož názory považuji za fascinující) konvertoval k římskému katolicismu. Mezi vědou a náboženstvím není žádná přirozená propast. Debata by se měla vést o tom, proč se objevuje a jak jí zamezit. Samozřejmě -- a 100%ně souhlasím s Dawkinsem -- náboženství se nesmí nikdy vměšovat do vědy a věda může být a má být kritická k jakémukoli učení nebo pojmu, když jsou v rozporu s jejím poznáním. Ale i věda by měla znát své meze. Člověk je víc a dřív než všechna věda.

Nepochybuji o tom, že debata o těchto problémech mezi věřícími vědci a nevěřícími vědci by proběhla kultivovaně, vstřícně a velmi přínosně. A věřím tomu, že by jasně vyslala zprávu do světa, že problém není náboženství jako osobní pietisticky orientovaná víra, ale primitivismus a tmářství. To je mnohem důležitější než polarizovat společnost. Ateisté nejsou, navzdory Dawkinsovu přirovnání, ve stejné pozici jako homosexuálové. To, co nám všem chybí, není coming out ve smyslu boje za práva ateistické menšina, chybí nám coming out ve smyslu vyjití ze své ulity, otevření se partnerově pozici a uznání složitého kontextu dějin kultury. Je, stručně řečeno, možná čas vracet se k Evropě osmnáctého století (třeba Lessingův Moudrý Nathan), a to nejen v kontextu diskuse o náboženství, ale i v kontextu diskuse o svobodě, o člověku, o umění.

Odkaz na Dawkinsovu přednášku: ZDE