Rusko nedávno vzneslo nárok na rozsáhlý kus ledem pokrytého mořského pásu Arktidy (jmenovitě 1,191.000 km²). Nárok nebyl vznesen kvůli teritoriální příslušnosti k RF, ale zejména pro bohaté uhlovodíkové zásoby, skryté v hlubinách pod mořským dnem, snavíc pod stálou ledovou krustou. Tyto nově objevené zásoby sehrají rozhodující roli v globální rovnováze energetických zásob, zatímco existující ložiska ropy a zemního plynu budou pravděpodobně vyčerpány v průběhu příštích zhruba 20 let.

Rusko má největší zásoby zemního plynu a je druhým největším exportérem ropy po Saudské Arábii. Ovšem jeho současné zásoby začnou podle předpokladů klesat po roce 2010. Ruské ministerstvo přírodního bohatství očekává, že existující zásoby budou vyčerpány do roku 2030.

Výzkum BP z roku 2005 předpokládá, že ropné zásoby USA bude možné čerpat po dalších ještě zhruba 10 let, jestliže nebudou otevřena ložiska v Arktickém teritoriu. Zásoby Norska vydrží ještě zhruba sedm let avšak Britský těžební průmysl v severním moři má výhled již jen na nějakých pět let, což je důvod, proč z velké části neprozkoumané zásoby v Arktidě budou mít rozhodující vliv na budoucnost celosvětové energetiky. Vědci předpokládají, že toto teritorium může skrývat až 10 bilionů tun zemního plynu a ropy. Dno je tu nějakých 200 metrů hluboko a náklady na vytěžení se zdají být zvládnutelné, zvláště pokud se ceny udrží na současné úrovni okolo 70 USD za barel.

Kreml se snaží zajistit si dlouhodobou převahu nad světovým obchodem s energiemi. Efektivně toho může dosáhnout jen v případě, že Rusko na svém území najde nová naleziště fosilních paliv. Arktida je tedy jediným místem, které se tu nabízí. Ovšem je tu problém: Mezinárodní právo nepřipisuje Rusku nárok na celé dno Arktidy, severně od ruského pobřeží.

Mezinárodní úmluva z r.1982 o mořských teritoriích stanovuje 12 mílovou zónu teritoriální příslušnosti k přilehlé souši a 200 mílovou ekonomickou zónu, ve které má příslušný stát výhradní těžební práva.

Rusko si však činí nárok na celou výseč kužele s vrcholem u severního magnetického pólu a základnou při svém celém severním pobřeží. Výbor, který se zabývá právem teritoriálních mořských území, zcela odmítl uznat tento nárok RF za oprávněný.

Aby mohl být tento nárok za hranicí 200 mílového pásma ekonomických zájmů právně uznán, je nezbytné vědecky prokázat, že dno Arktického oceánu přilehlé k Ruskému pobřeží je pokračováním sibiřské pevninské desky. V roce 2001 zaslalo Rusko dokumentaci komisi OSN, týkající se hranic kontinentálního šelfu, která se snažila posunout hranice mořského teritoria za onu 200 mílovou zónu. Byla však zamítnuta.

Nyní se ruští vědci snaží prokázat, že ruský arktický region je přímo spojen se severním pólem podmořským šelfem. Minulý týden se vrátila skupina ruských geologů ze šestitýdenní mise z Lomonosovova předělu, což je nejvýchodněji položená podmořská výspa ruské Arktidy. Vyhlásili, že šelf je spojen s Ruským výsostným teritoriem, aby podpořili nárok, RF na trojúhelník bohatý na ropu a zemní plyn.

Nejčerstvější nálezy budou pravděpodobně znovu využity k novému pokusu Ruska uspět v OSN, aby si zajistilo těžební práva na mnohem větší kus Arktického šelfu, než, má dnes. Jestliže se nenajde žádná protisíla, zřejmě takový nárok projde bez oponentury.

Washington ale má zřejmě jiný názor a hledá možnost, jak zablokovat tento ruský nárok. 16. května 2007 senátor Richard Lugar (Indiana), republikánský člen senátního výboru pro zahraniční vztahy požádal Senát o ratifikaci mezinárodní úmluvy o mořských teritoriích tak, jak si přeje Bushova administrativa. Reaganova administrativa vyjednala úmluvu, ale Senát ji tehdy odmítl ratifikovat, ze strachu před nepatřičným omezením práv USA na volných mořích.

Lugar použil následující ospravedlnění pro svoji žádost o tuto ratifikaci: "Rusko využilo svých práv daných touto úmluvou, aby si přivlastnilo rozsáhlou část Arktického oceánu v naději na bohaté zásoby ropy a plynu, které se stanou snadno dostupnými v okamžiku, kdy se polární ledovec zmenší z důvodu globálního oteplení. Jestliže USA neratifikují tuto úmluvu, Rusko bude schopno protlačit své nároky bez účasti Spojených států u jednacího stolu. To je přímé ohrožení národních zájmů USA." President Bush naléhal na Senát, aby úmluvu ratifikoval, během tohoto funkčního období, které končí v roce 2008.

USA pohlížejí nevraživě na ruské pokusy získat nadvládu v energetickém sektoru a hledají možnosti, jak omezit příležitosti Ruska k získání kontroly nad exportními cestami a zásobami mimo RF. Arktický šelf je ovšem něco, na co Rusko již tradičně pohlíží, jako na své vlastnictví. Po desetiletí se mezinárodní společenství ani nesnažilo o sebemenší nároky na Arktickém území ze zřejmých důvodů: přílišná vzdálenost a nehostinnost, což již neplatí dnes.

Nyní, když se hlavní světové mocnosti připravují na bitvu o poslední barel ropy, není tak překvapující, že USA hledají možnost jak zaútočit na vlastní území RF. Je zcela pochopitelné, že Rusko bude takové invazi vzdorovat a ještě pochopitelněji bude pokládat pokus USA zablokovat nárok Ruska na Arktické území jako nepřátelský akt a otevřenou provokaci. Navíc taková politika ve skutečnosti zcela ospravedlní Kremelskou tvrdou pozici. Dokazovalo by to, že Rusko má nezpochybnitelné právo bránit své území a nerostné bohatství na něm se nacházející a současná zahraniční politika USA je ve skutečnosti zástěrkou pro získání přístupu k Ruským ropným zásobám.

Půjde pravděpodobně o velmi tuhý boj.

Zdroj v angličtině ZDE

Překlad Jan Šlemenda