Za důvody pro bylo nejčastěji uváděno:

• jde o adekvátní trest za těžké zločiny (35%)
• trest by eliminoval těžké zločince a zabránil jim opakovat jejich zločiny (16 %)
• trest by plnil výstražnou roli (14 %)
• měla by platit zásada oko za oko (14 %)
• absolutní trest by vedl ke snížení vysoké kriminality (12 %) -
• těžcí zločinci zbytečně zabírají místo ve věznicích a stát je musí živit (6 %)

Za důvody proti byla především uváděna:

• možnost justičního omylu (48 %) či nehumánnost takového trestu
• nikdo včetně společnosti nemá právo zabíjet (31 %)
• jiné tresty jsou dostačující a například trest doživotní je pro zločince horší (8 %)
• zavedení trestu smrti by bylo krokem zpět, protože jde o zastaralý a nemoderní přístup k řešení zločinnosti (5 %)
• nemá odstrašující účinek a nevede ke snižování kriminality (1 %)

Ze srovnání s podobnými výzkumy, jež byly uskutečněny po r. 89 je evidentní, že počet odpůrců trestu smrti stoupá.

Začátek 90. let -- mírně přes 1/10

Polovina 90. let - 1/5

r. 2000 -- 1/4

Ačkoliv by se dalo říct, že jsem prostě "radikální levičák", někdo vzdělanější by spíš preferoval "anarchista" nebo "levicový extremista", zcela přesně své postoje nazývám "metodologickým anarchismem"

V kostce - odmítám jakýkoliv monopol moci nad člověkem -- individualitou -, ať už politický, ekonomický, kulturní, genderový, nebo třeba i ageistický ("Ty seš moc mladej na to, abys věděl, co je správný"). Od jiných, většiny, anarchistů se však liším tím, že nemám předepsáno, jak chodit, mluvit, nebo co říkat...ne snad, že by anarchismus něco takového obsahoval, nicméně do té doby, do které o něm hovoříme jako o "ideologii", se dopouštíme chyby a vytváříme omyl.

Anarchismus není soubor rigidních pravidel, a už vůbec ne myšlenka. Jde o postup, způsob přemýšlení, strategii vedoucí k výstupu -- v tomto případě myšlence. Ve svém nejširším rozsahu zde řečené znamená, že jde o dynamický (měnící se) soubor postupů, jejichž společným vodítkem je důraz na kritickou racionalitu, nepřirozenost nerovností a přesvědčení o možnosti existence svobodné a hospodářsky spravedlivé společnosti (spravované lidmi, tj. společnost pro jedince, nikoliv jedinec pro společnost).

Ačkoliv jsem tedy "levičák", s trestem smrti zcela zásadně nesouhlasím. Jsem sice středoškolák (bod pro soulad s "konvencí"), nicméně znám lidi s učilištěm, kteří mají dostatek "racionality" "snad" potřebné k tomu, aby se zavedením trestu nesouhlasili. Nejde jen o příznivce "anarchismu" . Nevím, zdali rozumím termínu "dobrá životní úroveň". Evokuje to ve mně představy o materialistické společnosti reprezentované super-hypermarketovym boomem a tunou reklamy. Takže pokud jde o mě, za důležitější považuji, zdali mám klidnou a vyrovnanou mysl, jsem v souladu s okolím a uvědomuji si sladké tajemství o bytí a povaze Vesmíru, povaze věcí. Odpovídám, že nevím. Hledám cestu.

Trest smrti v žádném případě nedeterminuje "adekvátnost". Jde o hrubý, populistický akt "pomsty". Akceptuji, že existuje spousta lidí, kteří představují nebezpečí pro společnost (přesněji řečeno ohrožují lidi, jejich majetek nebo sociální status), nicméně existuje a) možnost zneužití (korupce) b) "přeplacení" -- lepší právník = lepší hra -- c) nespravedlnosti (soudy brání "status quo"). To samo o sobě již vznáší značný zmatek do tak závažného rozhodnutí.

Souhlasím s tím, že stát utrácí peníze daňových poplatníku z okna, protože současný trestní systém je zavádějící svou neúčinností (žádná převýchova, možnost kauce). Jako řešení bych navrhl využití odsouzených v prospěšných činnostech (úklid v městských ulicích, parcích, apod.). Za tuto práci bych jim i platil, aby byli finančně motivovaní (ačkoliv se nabízí otázka, zdali by nedošlo k nárůstu kriminality ve vězeních v důsledku najímání vrahů, apod.). Těžkým zločincům bych přidělil "těžší zaměstnání". Nemyslím zrovna vození výkalů, ale práci ve státních lesích, dolech, atd. Bylo by sice nutné vynaložit jisté náklady za všudy přítomnou ostrahu a výplaty, nicméně vězni by byli smysluplně využiti. Jde jistě o nápady, které postrádají hlubšího zamyšlení, takže je berte s rezervou. Spousta aspektů mi z důsledku neprofesionality utíká.

Trest smrti nemůže plnit výstražnou roli. Z psychologického hlediska nemůže zastavit potenciálního zločince závažnějšího charakteru (vrazi, sexuální delikventi, atd.). "Nepřemýšlím nad tím, co bude 'potom'".

A v konečném důsledku, domnívám se, že bychom měli dávat lidem druhou šanci, nikoliv protože jsou v jádru "dobří" nebo "racionální", ale "adaptabilní". Adaptace je hluboký proces vlastní každému organismu v prostředí, které svou existencí spoluutváří.

Stát nesmí být vrah, ačkoliv tu roli hraje každý den. Monopol jakékoliv moci je ubíjející. Ničí živého ducha, hubí ho nudou a zajetím.