. V Kanadě je tomu podobně, jen o Kubě se píše spíš realisticky než ideologicky a občas se dozvídáme, které západní společnosti tam podnikají a kteří politici Kubu navštívili. O Haiti se občas psávalo v souvislosti s tamní chudobou a násilím. Proto se zajímavé, že se po dlouhé odmlce dozvídáme o této zemi opět díky nedávné okružní cestě ministerského předsedy Stephena Harpera po několika karibských státech. Jeho cesta trvala jen týden, navštívil v rychlosti jen 4 země, a pozornost věnoval zejména Haiti.

Kanadský ministerský předseda Stephen Harper se právě slavně zapsal do dějin Haiti jakožto přední zahraniční politik, který se odvážil navštívit neustále se zvětšující město lidského utrpení Cité Soleil. Zprávu o jeho návštěvě podal kanadský reportér Richard Foot. Cité Soleil označil za notorické slumy prošpikované zločinem, které se rozkládají na západní straně bezútěšného hlavního města Port-au-Prince. Pro ministerského předsedu Harpera prý byla návštěva Cité Soleil prvním setkáním s otřesnou lidskou chudobou. Záminkou k návštěvě byla touha spatřit tamní nemocnici, kterou financuje Kanada společně s USA.

Po návštěvě Cité Soleil a po setkání s haitským prezidentem René Prévalem prohlásil pan Harper, že začal chápat skutečnou chudobu teprve když viděl na vlastní oči toto předměstí, kde se už vlastně značně snížila zločinnost, takže se tam vůbec mohl odvážit. Pro každého člověka, který si se svou rodinou žije v poměrném blahobytu, je těžká představa, že jsou tamní lidé vystaveni nesmírně obtížným podmínkám dnes a denně, ve dne v noci.

Haiti je nejchudší ze všech zemí na západní polokouli a vlastně jakoby v ní neplatily zákony (most lawless nation in the Western Hemisphere). Byla čtvrtou a poslední zastávkou pana Harpera na jeho týdenní cespě po "Jižní Americe". Haiti je rodištěm současné kanadské generální guvernérky, paní Michaele Jeanové. Kromě toho je Haiti druhým největším příjemcem kanadské zahraniční pomoci - hned po Afganistánu. Podle pana Harpera je Haiti příkladem překážek na cestě za ideou polokoule naplněné blahobytem a bezpečností.

Návštěva Cité Soleil se uskutečnila díky vydatné pomoci brazilských vojáků jakožto příslušníků stabilizační mise Organizace spojených národů (OSN). Byli na každé křižovatce, zatímco doprovod kanadského ministerského předsedy projížděl ulicemi zchátralých a polorozpadlých domků a obchůdků, jejichž stěny byly plné děr po střelbě z ručních zbraní, která tam probíhala po několik roků během válek mezi gangy a během občanské války. Obyvatelé hleděli na projíždějící kanadskou delegaci nepřítomnýma očima. Někdo se usmál, sem tam někdo zamával. Když se zeptali kanadští reportéři jedné ženy na ulici, co soudí o Kanadě (takové otázky zřejmě kladou místním lidem všichni vlastenečtí reportéři z doprovodu cizích státníků na celém světě) a zdali svět dělá něco užitečného pro její zemi, byla velice stručná: "Mám hlad - a potřebuji peníze".

V nemocnici Sainte Catherine Laboure Hospital prohodil pan Harper několik slov se zdravotními sestrami a lékaři a sledoval, jak očkovali malé děti. Setkal se se dvěma holčičkami, jejich matky jsou pozitivní na HIV. Zatímco měli kanadští policisté obsazeny střechy nemocnice, pan Harper se potil na dvoře v horku, když předával řediteli nemocnice jako dar přístroj na rozbor krve.

Kanada poskytla v posledních 10 letech 550 vojáků silám OSN na Haiti a nyní tam má sto vojáků a policistů v rámci stabilizační mise OSN známé pod francouzskou zkratkou MINUSTAH. Loni se zavázala Kanada, že během příštích několika roků poskytne 520 milionů dolarů na rozvoj Haiti. Nyní je zapojena do výstavby škol, školení státních zaměstnanců, soudců, vězeňských zaměstnanců a žurnalistů.

Po svém rozhovoru s prezidentem Prévalem řekl pan Harper, že je Haiti jako uzdravujicíc se pacient a on sám si připadal jako lékař, který se na svého pacienta přijel podívat. "Pacient je ještě velice slabý, opravdu velice slabý", řekl prezident Préval, "a všichni musíme dávat velký pozor, aby znova neonemocněl".

Není však známo, jak účinná je kanadská a jiná zahraniční pomoc. Velitel montrealské policie Daniel Allard je součástí mise OSN na Haiti a prohlásil, že kdyby pan Harper byl přijel loni, Cité Soleil by nebylo místem, které by byl mohl navštívit. Bylo plné násilných gangů a překupníků drog a v žádném případě se nedalo mluvit o nějakém bezpečí. Za 8 měsíců, co je pan Allard na Haiti, se podle jeho slov situace velice zlepšila. Jiní pozorovatelé souhlasí, že se "politické bezpečí" zlepšilo a inflace se dostala pod kontrolu, ale zločiny, překupnictví drog a pašování lidí dosáhly epidemických hodnot přes dvouletou mezinárodní intervenci ve prospěch vlády po zvolení pana Prévala prezidentem.

Americké noviny Miami Herald napsaly, že v poslední době rekordně roste počet obyvatel Haiti, kteří se vydávají na nespolehlivých člunech na moře, aby se dostali na jiné karibské ostrovy a v ideálním případě dokonce na Floridu. Úspěch a stabilita se vyhýbají Haiti už od r. 1804, kdy revolta otroků svrhla francouzskou koloniální nadvládu. Tři čtvrtiny obyvatel z celkového počtu 8.5 milionů žijí na ekvivalentu méně než 2 americké dolary denně a mnoho jich přežívá v podobnývh slumech jako je Cité Soleil.

Moderní pokusy o reformu země začaly v r. 1986 na konci vlády diktátora Duvaliera. Přestože byla v r. 1987 přijata demokratická ústava, na Haiti panoval politický chaos. Dřívější prezident Jean-Bertrand Aristide byl dvakrát zvolen a vypuzen puči a povstáním, z nichž bylo poslední v r. 2004 podporováno Spojenými státy Ameriky.

Světové naděje pro Haiti nyní spočívají na umírněném prezidentovi Prévalovi, který se drží u moci díky nepevné koalici politických stran. O jeho nepevném postavení a závislosti jeho vlády na silách OSN svědčí nápisy načmárané na betonové zdi vzdálené od prezidentského paláce jen co by kamenem dohodil: "Vive Retou Aristide!" "Ať žije Aristidův návrat!"

Přes dřívější politické a hospodářské problémy, má dnes Haiti prospěch ze spolupráce s Venezuelou. Přátelství mezi venezuelským prezidentem Hugem Chavézem a haitským prezidentem René Prévalem vedlo k různým hospodářským dohodám. Po Chavézově návštěvě Haiti v březnu 2007 ohlásila Venezuela spolu s Kubou, že vytvořily fond o hodnotě jedné miliardy amerických dolarů, který bude na Haiti financovat rozvoj energetiky, zdravotnictví a "infrastruktury". V rámci tohoto fondu budou postaveny 4 elektrárny v Port-au-Prince, Cap-Haitien a Gonaives, takže na konci r. 2007 vzroste výroba elektřiny o 160 MW. Dále bude postavena rafinérie ropy s denním výkonem 10 tisíc barelů. Venezuela zvýšila dodávky ropy do Haiti na 14 tisíc barelů denně a to za stejných podmínek, jaké poskytuje členským zemím ALBA (Bolívarské alternativy pro Ameriky); ty jsou výhodnější než podmínky Petrocaribe. Venezuelská podpora Haiti je založena na historické vojenské pomoci, kterou poskytla čerstvě nezávislá země Haiti nejprve Franciscovi de Mirandovi a později Simónovi Bolívarovi při osvobozování velké části Jižní Ameriky. Haitsko-latinskoamerické spojenectví poskytuje zemi velkou část potřebné pomoci. Kuba vyjádřila Haiti podporu a díky za to, že soustavně hlasuje ve Valném shromáždění OSN za zrušení amerického embarga proti Kubě. Od nastoupení pana Prévala do prezidentské funkce se hospodářství v Haiti stále zlepšuje.

Proč navštívil kanadský ministerský předseda právě Haiti, proč tam navštívil nejhorší slumy, které tam jsou, proč ostře napadal kubánského prezidenta Castra a venezuelského prezidenta Chavéze a současně zdůrazňoval kanadskou "třetí cestu" na rozdíl od USA a velice propagoval "svobodný trh"? Protože přes jeho snahu rozšířit zájem kanadské zahraniční politiky i za obzor Afganistánu (kde mají kanadští vojáci nejtěžší ztráty na životech ze všech jednotek NATO) a Spojených států jakožto nejbližšího souseda, je to právě karibská oblast, která by mu mohla v domácí politice prospět nejvíce. Tak pokroucené jsou cesty a cestičky, které by měly vést v Kanadě k přechodu od menšinové k většinové vládě. Pan Harper je konzervativní politik, jehož obliba je v Kanadě nejmenší ve francouzsky mluvící provincii Quebek. Kdyby se Quebečané "umoudřili" a volili konzervativce místo liberálů, mohl by se stát pan Harper předsedou většinové vlády a to by potom Kanadě ukázal, jaké změny by provedl. Jakožto hlava menšinové vlády musí respektovat zájmy opozičních stran a to je opravdu nepříjemné. Ono se to k národu mluví snadno o demokracii, ale mnohem lépe se vládne totalitně, tedy bez ohledu na veškerou spojenou opozici. Koncem příštího týdne musí pan Harper vypsat doplňovací volby celkem v 5 volebních obvodech - 3 v Quebeku a ve dvou obvodech v Ontáriu. Jak získat potřebné hlasy pro konervativní stranu?

V Quebeku a zejména v Montrealu (kde také budou volby) žije velký počet vystěhovalců z Haiti. Jejich diaspora je v Kanadě značná a v Montrealu jsou lidé haitského původu dokonce značně vlivní. Politický analytik Andrew F. Cooper na univerzitě ve Waterloo vysvětlil, že v tom jsou obsaženy důvody karibské cesty ministerského předsedy. Usilovným zájmem pana Harpera o hlasy přistěhovalců z karibské oblasti a zejména o hlasy Haiťanů také vysvětlil, proč ostře napadal Fidéla Castra a Huga Chavéze a současně mnohem jemněji odmítal "americký model" tím, že vyzdvihoval kanadskou "třetí cestu" a tak se distancoval od amerického prezidenta aniž by ho urazil. Distancovat se od prezidenta Bushe musel, protože je v Kanadě mnoha lidmi považován za jeho lokaje nebo aspoň za člověka, který důsledně kráčí v jeho stopách. Taková pověst by z něho v Kanadě šéfa většinové vlády neudělala.

Zatímco pan Harper sází na hlasy kanadských Haiťanů, na Barbados se svou propagandou pro svobodný trh a svým slovním útokem na Kubu a Venezuelu vůbec neuspěl. Tamní ministerský předseda vlády Owen Arthur mu připomenul, že "tato polokoule by byla znehodnocena a to podstatným způsobem, kdybychom neuznávali Kubu jakožto součást našeho společenství". Podle pana Davida Schwanena, ředitele výzkumu střediska Centre for International Governance Innovation, byly rozpory větší než jak kdo posuzuje Kubu (pro řadu jihoamerických států je totiž Kuba příkladem). Vedoucí vládní politici na Barbados mají pochybnosti o "svobodném trhu" a občané jsou skeptičtí.

V srpnu 2007 bude pan Harper v quebeckém rezortu Montebello hostitelem schůzky s americkým prezidentem Georgem W. Bushem a mexickým prezidentem Felipem Calderonem. Americká armáda a kanadská policie už zakázaly schůzku kanadských občanů, kteří nesouhlasí v politikou Tří kamarádů, která se měla konat v obci Papineauville vzdálené 6 km od Montebella a už se pracuje na tom, aby se v blízkosti Montebella nikdo jiný nescházel (demokracii si rozvracet nedáme). Je snad shodou okolností, že se žádný z těchto 3 státníků nemůže chlubit velkou podporou u svého obyvatelstva. Americkému prezidentovi dnes už nedůvěřuje 78% obyvatel (z toho dokonce 55% republikánů - podle nejnovějších údajů televize ABC News), v Mexiku vyhrál prezidentské volby pan Calderon jen zlomkem procenta a kanadský ministerský předseda se marně snaží - a snad i v budoucnu se bude marně snažit - získat pro svou stranu v parlamentu absolutní většinu. Co se týká velkého zájmu kanadské vlády vůbec a ministerského předsedy Harpera zvláště o karibskou oblast, chápeme díky sdělovacím prostředkům lépe, proč ministerský předseda hladil malé holčičky po hlavičkách ve slumech Cité Soleil.