No, chtěl jsem jet tiše do Cannes, ale nemělo to být. Z nějakého podivného důvodu zahájila Bushova vláda proti mě soudní stíhání ohledně toho, jak jsem získal určitý materiál, o němž se domnívají, že je v mém filmu. Vzhledem k tomu, že nikdo z americké vlády ten film neviděl (aspoň doufám), rozhodli se, na rozdíl od filmu Fahrenheit 9/11, nečekat, až bude film uveden do kin a příliš daleko a zahájili útok teď.

Bushův ministr financí Henry Paulson začal vyšetřovat cestu, kterou jsem podnikl na Kubu s cílem natočit tam několik scén. Tyto scény se týkají skupiny záchranářů z 11. září, kteří trpí nemocemi v důsledku práce v troskách Světového obchodního střediska. Vláda jim neposkytla skoro žádnou zdravotní pomoc. Nechci prozradit, jak to ve filmu dopadne, protože vám to nechci zkazit (i když asi od soboty o něm hodně uslyšíte). A kromě toho, naši právníci mi radí, abych v této chvíli nic moc neříkal, neboť film se vydal na ještě daleko děsivější místo, než je Kuba. Buďte si ale jisti, neporušil jsem žádné zákony. Jediné, co jsem udělal, je to, že jsem porušil pravidlo moderního žurnalismu, které žádá: "Na nic se neptejte mocných, nebo vás už nepozvou na oběd."

Tento preventivní útok od Bushovy vlády před premiérou filmu Sicko v Cannes vedl naše právníky k obavám o bezpečnost našeho filmu. Upozornili, že ministr Paulson může začít tvrdit, že film byl natočen porušením obchodního embarga, které naše země udržuje proti Kubě a že zákony o cestování zakazují občanům naší svobodné země cestovat na Kubu. (Zákon nezakazuje nikomu, aby používal své právo na svobodný tisk v rámci prvního ústavního dodatku a dokumentární filmy jsou chráněnými díly novinářské práce.)

Byl jsem naprosto šokován, když mi naši právníci tohle řekli. "Vy tvrdíte, že by nám ten film mohli zkonfiskovat?" "Ano," zněla odpověď. "Dneska je možné všechno. I kdyby existovala jen dvacetiprocentní šance, že by nám vláda náš film před Cannes zkonfiskovala, chce to někdo riskovat?"

Určitě ne. A tak jsme minulý týden tajně propašovali duplikát negativu filmu ze země, aby nám ho nikdo z vlády nemohl sebrat. (Opravdu, sám nemohu věřit, že jsem něco takového napsal. Zmínil jsem se snad o tom, že jsem Američan, a tohle je Amerika a NIKDO by nikdy neměl muset říkat, že museli něco takového udělat?)

Chci říct, lidi, už toho opravdu mám dost. Oni vyšetřují MĚ, protože se snažím pomoci skupině záchranářů z 11. září, na které se naše vláda vykašlala? Znovu je tomu obráceně, co je černé, je považováno za bílé. Je zapotřebí vyšetřovat a postavit před soud v této zemi jen dva lidi a touha po tom po celé Americe je tak široká, že ani nemusíte vidět, jak se oba šklebí, abyste věděli, koho mám na mysli.

Ale ne. Já jsem ten, který si teď musí najímat právníky a propašovat svůj dokumentární film z této země, aby ho lidi mohli vidět. Sakra, vždyť je to jenom film! Co jsem proboha na ten celuloid mohl natočit, že proti mně zahájili takto absurdní akci?

Dobře. Nechme toho.

No, tak já jedu do Cannes a kopii filmu mám v zavazadle. Zase mě nemusíte tolik litovat, budu týden na jihu Francie! Ale pak se vrátím do USA na celou řadu premiér a beneficí a nakonec budete mít všichni možnost vidět film, který jsem natočil. Zakroužkujte si na kalendáři datum 29. června, protože to je den, kdy se začne film promítat v amerických a kanadských kinech (v ostatním světě na podzim).

Nemohu se dočkat, až ho uvidíte.

Váš

Michael Moore

PS. Napíšu vám, jak to dopadlo v Cannes. Podívejte se na mé stránky www.michaelmoore.com