Skoro přesně před deseti lety přešel Hong Kong (čínsky Siang-kang, voňavý záliv) pod čínskou správu a - nic hrozného se nestalo. Město, vystavené tlaku trhu jako málo míst na světě, žije i nadále svým hlavním zájmem - penězi. Když jsem se letos ptal po politické situaci, řekli mi:"Tady se nikdo nestará o politiku. Tady se všichni starají hlavně o peníze." Stejné odpovědi se mi dostalo, když jsem se zeptal, zda nemají strach z náboženského fundamentalismu a terorismu: "Tady se nikdo nestará o Boha. Tady se všichni starají hlavně o peníze." Hong Kong tedy je, zdá se, politicky i nábožensky ve zcela jiné situaci než Tchaj-wan.

Porovnám-li město, nebo šířeji, zvláštní admisnitrativní region [Special Administrative Region (SAR)] se stavem před patnácti lety, musím říct, že viditelné změny tu sice jsou, jsou ale jiné než politické. Podařilo se dokončit a uvést do provozu nové letiště, na druhou stranu nesmírně vzrostlo zamoření; ekologické problémy jsou dnes zřejmě hlavními probémy města. Možná proto je to právě Hong Kong, kdo se stává světovým centrem ekologického hnutí.

Mimo výše uvedené náhodný návštěvník zásadní rozdíly nezaznamená: Nápisy na ulicích jsou i nadále dvojjazyčné, anglicky i čínsky, v tradičních znacích; tak se tu také i nadále vyučuje. Aktuální situaci, těsně před vypuknutím oslav úspěšného završení první dekády padesátiletého přechodného období, bych chtěl ilustrovat třemi fotografiemi:

Ta první je myslím pro Hong Kong nejcharakterističtější: Věžák vyhnaný do výšky padesáti, i sta poschodí, a celý ten propletenec západních a východních kultur.

Čínská universita, dobře známá všem studentům čínského jazyka svými výbornými publikacemi z oblasti čínské literatury, dnes plná studentů i vyučujících z vnitrozemí.

Na světě je několik měst, v kterých jezdí dvoupatrové autobusy; Hong Kong je ale podle průvodce jediným místem, v kterém jezdí dvoupatrové tramvaje. Tím chci říct, že Hong Kong zůstává i nadále přitažlivou turistickou destinací.