Vážený pane prezidente,

Dne 9. července 1999 jsem Vám napsal poněkud obšírnější dopis týkající se kosovských událostí, zásahu NATO v Jugoslávii a Vašeho postoje k oněm událostem. Ponáletovou realitu v této jugoslávské provincii nelze označit jinak než smutnou až katastrofální. Kosovo je etnicky vyčisťováno, nicméně na útěku nejsou Albánci nýbrž Srbové, Černohorci a Makedonci (kolem 240 tisíc), Romové, za jejichž práva se jinak vehementně zasazujete (80-100 tisíc, přesné statistiky nejsou). Tamní politickou a hospodářskou scénu ovládají albánské mafie a gangy zastrašující i vlastní nekonformní krajany, ba dokonce místy probíhá násilné diferencování mezi tzv. "světlými" a "tmavými" Albánci, jak jsem se dozvěděl od svého kosovsko-albánského přítele, a to všechno za přítomnosti mezinárodních jednotek NATO. Znovu se vracet k hlubšímu hodnocení této situace a jejích příčin nemá smysl, můj první pokus z minulého roku zůstal bez Vaší odezvy a opakovat se nemíním. Fakta jsou známá pro každého, kdo chce vědět a pokud Vás nepřesvědčily m. j. ani poznatky Jiřího Dienstbiera, nezávislých pozorovatelů a výhrady OSN nelze předpokládat, že by tak učinily mé řádky.

Mohl bych cítit zadostiučinění vzhledem ke lžím, polopravdám a ideologické manipulaci veřejným míněním, kterých se největší vojenské uskupení tohoto světa, ke kterému patříme nyní i my a za které, jak tvrdíte, musíme být připraveni nést spoluzodpovědnost, dopouštělo a i nadále dopouští. Mnohé z nich byly oficiálně přiznány jako například použití uranové protitankové munice, na jejíž nasazení jsem Vás již před rokem upozorňoval. Na povrch se však občas vysunou, byť decentně a "v mezích zákona", i zákulisní informace o pozadí těch událostí, které se udály na přelomu 1998/99 jak v Kosovu samotném, tak i u různých jednacích stolů (viz např. nedávný dokumentární pořad Bomben und Moral z 23. 8. 2000, 23.00 h na programu televize ARD).

Nepředpokládám, že byste jako prezident České republiky o těchto skutečnostech nevěděl, a soudě podle Vašeho mlčení považujete zřejmě fakt, že armáda Spojených států používá zbraně stojící na indexu OSN a navíc lže, za banalitu. Před rokem byl slyšet Váš rezolutní hlas ve prospěch bombardování, dnes mlčíte. Bohu žel tím jen potvrzujete, že v této věci nejde o slušnost, pravdu a lidská práva, nýbrž o prosazení a obhajobu reálné mocenské politiky, jejíž nedílnou součástí jste se i Vy definitivně stal. Pokud bychom nasadili Vaše předlistopadová měřítka, neobstála by před nimi ani politika USA a NATO, ani Váš současný postoj.

Proč právě Kosovo zpečetilo moji (a nejen moji) "blbou náladu"? Pokusím se podat vysvětlení se širším záběrem do nedávné minulosti.

To, že jsem do dnešního dne nedostal odpověď, je možné přičíst pouze dvěma skutečnostem. Buď se k Vám dopis nedostal a nebo jste prostě, ať již z jakéhokoliv důvodu, odpovědět nechtěl. Nevím, která varianta by mně byla milejší, neboť ta první by znamenala, že se hlavě státu opět dostávají do rukou pouze vybrané texty; druhá, že jsem Vám za ni prostě nestál a nebo že můj dopis vyvolal příliš velké rozpaky. Vím, že z hlediska reálně existujícího kapitalismu (moje odpověď na Váš pojem 'mafiánského kapitalismu v Čechách`) nejsem žádná důležitá osobnost typu Dalajlámy či Micka Jaggera, ale vzhledem k tomu, že jsem nebyl nikdy v Pionýru či SSM, že jsem se po roce 1977 bil na své frontě za Chartu 77 i za Vaše jméno a že jsem i po dvaceti letech v zahraničí český (Bohu žel již ne československý) občan, ( ......), si myslím, že vzhledem k ideálům, které jste dříve propagoval, jsem si odpověď zasloužil. Tož nedostal jsem ji, jak by řekl T. G. Masaryk, a tak již nic neočekávám, pouze Vám píši tento dopis, protože jednoduše musím (možná se ještě na ten pocit pamatujete). Ať už jej budete číst Vy a nebo Vaši úředníci / sekretáři / poradci, chci sdělit, kdy začaly moje pochybnosti a čím vyvrcholily.

Jedna z prvních iritací, kterou jste u mne krátce po listopadu 1989 vyvolal, byla Vaše první zahraniční cesta ve funkci československého prezidenta, kterou jste nasměroval do Berlína a Bonnu. Ne že bych podceňoval význam událostí v německých zemích, i když jsem je zřejmě vnímal jinou politickou optikou než Vy, nicméně si myslím, že vzhledem k roli Solidarity jakož i zvláštnímu významu celé polské opozice pro náš zápas o demokracii měla vést Vaše první cesta přes Bratislavu do Varšavy. Jestliže Vaše akce jako bezvýhradná a nediferencovaná omluva sudetským Němcům či iniciativa za zrušení československého zbrojního průmyslu (.......) ještě mohly v dozvuku "sametové revoluce" spadat do rubriky politického idealismu s notnou dávkou naivity, přestalo toto vysvětlení zabírat v záležitosti na první pohled banální, totiž vybavení Vašeho autoparku vozy BMW a nikoli auty tuzemské výroby. Zaprvé neznám v oné "vyspělé Evropě", kterou naši občané dnes a denně dostávají za vzor, jednu jedinou zemi produkující vlastní automobily, ve které by hlava státu resp. vláda užívala jiné automobily než domácí provenience. Zadruhé tu byl argument, že v nich (Tatra) dříve jezdili komunisté, těžko přijatelný od člověka, který se dříve verbálně stavěl proti povrchnosti a lacinému symbolismu. Kdybychom tento argument dovedli do absurdního konce, tak byste dnes nemohl sídlit na Pražském hradě, jelikož tak činili i Vaši předchůdci K. Gottwaldem počínaje a G. Husákem konče. I značky Tatra či Škoda jsou starší než komunistická moc u nás. (..........) Paradoxem zůstane, že s ústavně-právním řádem bývalé ČSSR jste při své volbě presidentem jednal benevolentněji než z nešťastnými auty.

Mé pochybnosti byly dovršeny Kosovem, přičemž zásadní problém pro mne ani tak nebyl souhlas s (po Vašem "humanitárním") bombardováním jako to, že mlčíte k těm nespravedlnostem, jejichž náprava nepatří do politického repertoáru USA a Severoatlantické aliance: vůči Srbům v chorvatské Krajině a současném Kosovu, tamním Romům a zejména Kurdům v Turecku, členské zemi NATO. (.....) A tak jsme svědky jakési renesance politického realismu a pozoruhodných kariér dřívějších "vizionářů" typu Fischera, Solany či Robertsona. Dá se říci, že schopnost člověka "dostat rozum" existuje dodnes, jen se na rozdíl od biblických časů stávají z Pavlů Saulové a ne naopak.

Pane prezidente, existuje příliš mnoho očividných rozporů mezi nárokem z minulosti a realitou dneška, a tak máme při 'směřování do Evropy` -- do NATO jsme již reálně dorazili! -- stále více co do činění s jakýmsi rájem zmoudřelých Quijotů. Nicméně poměřování činů vlastními slovy neskončilo s komunistickou érou a tak Vám píši tyto řádky. I dnes platí ono Stevensonovo: "Je lehčí za princip bojovat než se jím řídit.". (.....) Lidé, kteří Vás kdysi brali vážně, však doufali v jakýsi pohled za horizont bez ohledu na to, zda se na něj díváme východním či západním směrem.

Pokud tak činíme, tak zjistíme, že existují zásadní problémy, které jsou i dnes imanentní vůči danému hospodářsko-politickému systému. Tak jako reálně existující socialismus neměl pouze několik dílčích problémů, tak dnešní kapitalismus vykazuje rapidní nárůst patologických rysů. Hospodářská (nejen) globalizace není výplod univerzality lidského ducha, nýbrž produkt ekonomického šílenství, jehož podstatu tvoří extrémní růst koncentrace a monopolizace ve finančně-průmyslové i mediálně-informační oblasti. S tím se pojí na jedné straně politická gigantománie, která stále více přenáší vztah mezi individuem a společností z empirické do abstraktní roviny, jejíž podoba je stále více modelována mediální sférou. Na straně druhé společenská "filozofie" 'chléb a hry` demontující zbytky kritického ducha dřívějších let. (.....) Tento vývoj, nad jehož některými dílčími jevy si někdy opatrně povzdechnete, který ale v jeho podstatě neproblematizujete, ohrožuje principy demokracie. (.....) Klasického občana Francouzské revoluce nahrazuje globální shareholder-akcionář, a to závratným tempem.

Zmíněné věci ale nejsou jediné, ke kterým mlčíte. Dříve jsem měl naději, že Vámi tolik proklamovaná universalita a nedělitelnost lidských práv v politice našeho státu nebude podřízena mocenským zájmům. Pojem 'nepolitická politika` jsem chápal jako výraz pro nadřazenost pravdy nad zájmy mocných. (.....) V novém "pax americana" jsou ale práva jedněch universálnější a nedělitelnější než práva jiných, jen se změnil "Mistr" určující směr pohledu. (.....) Na druhé straně ukázaly kosovské události, že v naší zemi ještě existují lidé, kteří nejsou ochotni nechat vlastní úsudek přede dveřmi bruselských centrál.

(.......)

Vážený pane presidente, můj dopis se chýlí ku konci. Rozhodl jsem se jej koncipovat jako otevřený, snad pod hlavičkou Impuls 00, takříkajíc moji vlastní alternativu k Impulsu 99, i když si nejsem jist, zda se v Česku najdou noviny či časopis, které tento můj příspěvek k celonárodní diskuzi zveřejní.

Petr Schnur, M.A.