Jestli dovolíte, tak i pohled z třetí strany, a to strany příbuzných. Tchána odvezli do nemocnice. Ležel na opavské interně. Chodili jsme ho navštěvovat denně, ne kvůli důchodu, ale protože jsme ho měli rádi. Moc s námi nekomunikoval, byl pod sedativy. Údajně byl agresivní. Dávali mu sedativa i když jsme je prosili, ať to nedělají, že s ním chceme mluvit. Pokud nespal, tak něco nesrozumitelně blábolil,

Když jsem to řekla lékařce sdělila mi, že ona za obslužný personál nezodpovídá. Jednou jsme ho našli ležet ve studené moči, vyteklé z katetru, který byl špatně uzavřen. Způsob, jakým ho převlíkali, nebudu ani popisovat. Do nemocnice jsme chodili se sevřeným žaludkem, co tam zase bude. Na sesterně bylo vždy živo a veselo. Když to bylo možné, vzali jsme si ho ve čtvrtek domů, podle lékařské zprávy nám ho dali vyléčeného. Ze soboty na neděli zemřel. Ale zemřel doma, ne v té hnusné nemocnici, píše paní Vlasta Bezecná.