Poznámka pana Knapovského obsahuje několik zajímavých zkratů:

Pan Knapovský si stěžuje, že ze společnosti zmizely - v důsledku levicových tlaků? - tradiční hodnoty. Těmi ovšem je i přátelství, vstřícnost a lidský zájem zdravotních sester tak, jak se chovají - v jinak velmi kontroverzním - britském zdravotnictví. Proč to nejde v ČR?

Vadí-li panu Knapovskému mizení tradičních hodnot, jak to, že spokojuje s tím, že tyto hodnoty mizejí i ve zdravotnictví. Proč se pak Knapovský spokojuje s podřadnými službami, ať je poskytuje soukromý či státní subjekt? Neměl by jako zastánce "pravicových" řešení pan Knapovský očekávat za své peníze nejvyšší kvality služby?

Argument "Budu platit daně, ale služby za ně neočekávám, o ty se budu muset postarat sám jako jednotlivec" mi připadá zvláštní. Ano, jsem si tohoto dvojího přístupu dobře vědom. Zavedl ho v Británii údajný "socialista" Tony Blair. Funguje to takto:

Platíte daně a sociální dávky na zdravotnictví, na školství, na dopravní infrastrukturu, na důchod? Platit to musíte dál, ale pokud chcete pořádnou službu, musíte si zaplatit podruhé.

Tak mám-li zajistit, aby se mým dětem dostalo pořádného vzdělání, musím je posílat do soukromé školy (protože státní školy jsou špatné) se školným 7000 liber ročně. Chci-li vyšetření u lékařského specialisty, buď budu na to čekat půl roku, anebo si zaplatím soukromou prohlídku. Platím sice daně, ale moje děti musejí, chtějí-li studovat na vysoké škole, v Anglii nyní kromě už zaplacených daní uhradit ještě školné dalších 3000 liber ročně. Léta si platím na státní důchod, ale vláda mě varuje, že to nebude stačit, musím si financovat k tomu ještě důchod soukromý. Jízda po dálnicích je v Británii zadarmo, ale tam, kde se vyskytují chronické zácpy, se stavějí nové, odlehčovací dálnice, za jízdu na nichž se musí platit. Zajímavý princip.