Především mozková příhoda bývá krvácivá (krvácení do mozku) nebo ischemická (omezení průtoku krve částí mozku). Léčí se zcela jinak nebo měly by se léčit jinak, a tak první vyšetření by mělo směřovat k diferenciální diagnostice těchto dvou příčin. Provádět vyšetření computerovou tomografií nebo magnetickou rezonancí u všech případů naše medicína neumí. Z mnoha důvodů. Hlavní jsou přístrojové vybavení a finance.

Tito lidé jsou léčeni. Ale pan Paul mám naprostou pravdu v tom, že jádro a klíč k jejich opečování je pití, jídlo a ošetřovatelská péče. Před mnoha léty tyto základní postuláty formuloval u nás prof. Pacovský, tehdejší šéf třetí interní kliniky a také založil specielní oddělení pro tyto případy. Zde se měli školit lékaři i sestry, prostě všichni kdo pracují s takto postiženými. Psal se rok 1982.

Mnoho lékařů v té době pracoval na stejné problematice, nemohu nezmínit především primáře Nejedlého z Kladna a jeho Kladenskou nutriční podporu. Sám pomáhal nakupovat nejlepší maso, vařit hovězí bujony a krmit nemocné. Pomohl rozvinout systém dietních sester, které byly dalším sociálním i medicínským kontaktem nemocných.

Mezitím doba pokročila. Každý řetěz je tak silný jako jeho nejslabší článek a proto, ne konkrétně, budu mluvit o dnešní realitě.

Jedna sestra na 50 nemocných, příbuzní přítomni jen v době výplaty důchodu, léčebný, pitný a stravovací režim velmi krutě omezený finančními limity a fyzickou kapacitou jedné sestřičky. Pacienti strádající v podstatě žízní a hlady. Ano vím, že si přátele tímto prohlášením nenadělám, ale kolegové ruku na srdce, zda je to či není pravda.

Náhradní vojáci zmizeli, sestřiček je možno vzít jen omezené množství a především je potřeba vyjít finančně. To je totiž dnešním kriteriem úspěšnosti medicíny. I kdybych přijal filosofii doplatku a údajných osm miliard přínosu je to v dvě stě miliardách peněz ve zdravotnictví zcela nepodstatná kapka.

To důležité totiž nejde snadno koupit za peníze -- sestřičky, plné porozumění, znalé lékaře a vědoucí management.