Mnohé diskuse na internetu stále znovu osvědčují svou naprostou samonosnost a nezávislost na tématu, které je jen zažehuje jako velký třesk, aby bylo později i podobně vytěsněno jako něco, co bylo možná na počátku důležité, ale o co teď - v náporu laviny provokujících názorů - už nejde. V každém tom malém dramatu postojů se sice objeví postava jednoho či dvou analytických hnidopichů, kteří se svým kabinetním sucharstvím připomenou "počátek věcí", ale jejich hlas bývá slabý na to, aby dokázal zklidnit už dravý diskusní proud; tak nanejvýš z něho vyvedou svou vlastní zátoku polemiky, do níž však zabloudí jen pár tápajících, kteří se ještě necítí dost silní na to, aby veslovali jistě v té divoké vodě jasných a bojovných názorů.

Přestože člověk sedí "v pohodlí svého domova", sám v tichu pokoje, polonahý, srdce mu zrychluje vzrušením a na hladké židli z IKEA se mu enormně potí hýždě. A to se zatím odhodlal teprve k luštění kaskády diskusních příspěvků! Zatím jen napjatě sleduje tu říční (a říčnou) bitvu, v níž se různé třídy ironie snaží zmoci různé třídy erudice, pravý vztek se staví falešnému cynismu, omezenost se pasuje s primitivismem a to vše obchází suchou nohou něčí dobrota a nabádá k pochopení a smíru. Celé to improvizované kolokvium se kdosi ještě snaží podřezat Occamovou břitvou věcnosti a logiky, ale zdá se, že tenhle diskutér patří k nejzavrženíhodnějším, neboť ho nejspíš nepohání žádný ideál ani přesvědčení, nýbrž pouhá potřeba vybřednout z nudy. K takovým podrývačským individuím, kryjícím se bezpečným štítem přezdívky, já nevím, třeba... Yul Brynner nebo Afghánistán-banánistán, patří často jistě i přispěvatelé, kteří už v progresivní diskusi dají svým třeskem vzniknout novému tématu.

Vhodnou půdou jsou jim třeba eticky či ekologicky orientovaná kolbiště, která se v průběhu diskuse stejně vždy stanou kombinací obojího. A tak se klidně stane, že čtyřstý dvacátý čtvrtý příspěvek pod článkem o militantním tažení proti kuřákům, podepsaný řekněme Yulem Brynnerem - je hromem jakoby z jiného nebe: "Hlavně, že člověk řeší furt sebe. A přitom nikoho nenapadne, že kvůli elektromagnetickýmu vlnění z mobilů ubejvaj vrabci a včeli!" A nejen to! Elektromagnetické vlnění z mobilů snadno znovu změní i směr dravého toku diskuse!

Jen náš malý rybář na zpocených hýždích ho pořád jenom vzrušeně a bázlivě sleduje z břehu. Také touží švihnout odvážně do proudu svůj splávek, ale zatím se osmělí jen k tomu, že za rétora, který se mu líbí nejvíce, zavěsí své: ":-) :-) :-) :-) !" Ovšem to je začátek. Příště už řekne víc.