Představitelé států Evropské unie rozhodli určitě správně, když minulý týden odsouhlasili ambici udávat nový tón v ochraně přírody. Předběžně stanovených dvacet procent energie z obnovitelných zdrojů do roku 2020 není možná technicky splnitelným projektem, projednávání podrobností bude bezesporu také oříškem. Celé to vůbec vyhlíží přespříliš ambiciózně, protože vágně, nicméně krok kupředu to je. Uvidíme, řekl slepý se zlatými hvězdami na čele. Každopádně si můžeme hned teď blahopřát: konečně v něčem předstihneme USA, o jejichž dohnání a předehnání my, kluci a holky z EU, tolik stojíme. Ale než necháme strýčka Sama pyšně za zády, dříve nežli bude mít Evropa tu ekonomickou sílu či dostatečnou bezpečnostní politiku, lepší se pojistit. Na vděčnost Spojeným státům americkým (rozuměj: jeho bratrskému lidu) nesmíme zapomenout! Kdežto na tradiční imperiální ambici Ruské federace velký pozor! Dost nato, abychom její odmítnutí chystané dvoustranné vojenské dohody - vůči Rusku údajně necílené - pojali za legitimní důvod bezvýhradného podepsání.

A americký imperialismus? To je orátorská veteš určená na smetiště dějin nebo do úst autoritativního prezidenta Venezuely Huga Chavéze, jenž se (jsa následovníkem čestného doktora práv Karlovy univerzity Fidela Castra) těší veliké popularitě mnoha vrstev Latinské Ameriky. Sféry, v níž Spojené státy mnohokrát otevřeně podporovaly vražedné režimy. Ale zdá se, že není zkušenost jako zkušenost, neb některé jsou zkušenější. Ta naše se zove pangejtismus.