Děti tam mezi sebou nesoupeří, kdo má lepší oblečení -- nosí tam totiž uniformy. Škola začíná v 9 hodin a pracovní doba je tam 35 hodin týdně. I u nás matky chtějí uniformy, jedna anketa probíhá na levé straně ZDE

Na otázku "Uvítali byste, kdyby děti chodily ve škole jednotně oblečeni ve školních uniformách?" odpovědělo 56% ano a 42% ne.V Čechách ale vláda názory lidí v potaz nebere.

Australané jsou na svou zem hrdí a pokud se jim něco nelíbí, statisíce lidí zaplní demonstracemi ulice. Není to v žádném případě totožné s pasivitou Čechů, kteří například proti umístění radarové základny nadávají v hospodě nebo u televize.

Další věc, která mi v České republice chybí, je láska místních lidí k přírodě. Dlouho mi trvalo, než jsem si opět zvykla na exkrementy psů na chodnících a na vyhazování vajglů a papírků na chodníky. Hůře si mi tu vychovává děti, když u nás je nedostatečná legislativa a ještě k tomu se nedodržuje. Pro rodiny s dětmi je tam život mnohem snazší. Můžou kdykoli a kamkoli s rodiči do restaurací, aniž by je obtěžoval kouř z cigaret. Fungují tam přísné protikuřácké zákony. V parcích je možnost hrát na travní ploše fotbal nebo si udělat piknik. Cedule přímo vyzývají k procházkám po trávě: ZDE

Samozřejmostí je i velký výběr jídel od ryb, zeleninových a ovocných šťáv a salátů až po sushi, které v přepočtu vyjde levněji než u nás.

Když jsem opět začala pracovat v Čechách a posléze tu založila rodinu, myslela jsem, že už natrvalo. Nyní se však začínám osypávat, když slyším politiky, jak nám opět uvědoměle hlásají o utahování opasků v zájmu záchrany zadluženého státu a sami si ten opasek povolují.

Zbaběle se chystají na ty nejslabší -- důchodce, matky na mateřské dovolené a občany s nízkými příjmy. Mám chuť se sebrat s celou rodinou a začít znovu od nuly v klokanově. Ale nejdřív se ptám vás všech -- necháme si to líbit? Nebo zaplníme opět Václavské náměstí a zacinkáme jim klíči? Vybojujeme tentokrát důstojný život pro všechny a ne jen pro ty "vyvolené"?