Trh je definován jako "prostředí dobrovolné směny řádně nabytých statků". S použitím této definice pak můžeme učinit několik závěrů. Prvním je symetričnost tržní transakce - prodávající chce peníze a nabízí zboží, kupující chce zboží a nabízí peníze. Dále, jakákoliv dobrovolná směna je tržní transakce. Liberálové si přejí, aby všude panoval volný trh - chtějí, aby maximum vztahů mezi lidmi bylo dobrovolných, aby tyto vztahy nebyly ničím omezovány. Toto tvrzení bývá často chybně interpretováno "liberálové si přejí, aby se lidé rozhodovali pouze podle peněz". Je zřejmé, že takové tvrzení z definice trhu nevyplývá.

Tržní transakce je oboustranně dobrovolnou směnou. "Oboustranně dobrovolná" znamená, že obě strany mohou bez udání důvodu směnu neuskutečnit, ani jedna strana nemá právo donutit druhou smlouvu uzavřít. Diskriminující podnikatel ničí práva neporušuje - využívá svého práva směnu neuskutečnit. Porušuje tím však - zřejmě neliberální - zákon.

Tržní transakce jsou symetrické, zákony na ochranu spotřebitele před diskriminací jsou jednostranné. Aby bylo dosaženo alespoň rovnosti před zákonem, bude nutné přijmout i zákony na ochranu prodejce před spotřebitelem, uzákonit povinnost spotřebitele neodmítnout nabídku na základě rasové diskriminace, nedomlouvat se vzájemně na společném bojkotu společnosti (kartelová dohoda), v případě větší kupní síly zakázat smlouvání (monopolní chování).

"Hospodu" liberálové vysvětlují takto: soukromý vlastník nabídl svůj soukromý pozemek a své služby k dispozici každému, s kým se dohodne, s pravidly, která určí. Takto, konec konců, funguje každý živnostník. Svým vstupem na pozemek vyjadřuje případný zákazník souhlas s danými pravidly. Musí je samozřejmě znát, a to je prostor pro případný zákonný rámec, který zabezpečí, aby podnikatelé řádně informovali své zákazníky - například o kvalitě potravin. Na základě principu "volenti non fit iniuria" (kdo je svolný, neutrpí bezpráví) pak nelze mluvit o porušování práv lidí, kteří se na daném pozemku nachází, pokud se s nimi jedná v rámci pravidel, se kterými svým vstupem souhlasili.

Neexistuje věcný rozdíl mezi vařením v malém pro přátele a vařením pro platící zákazníky. V obou případech si "kuchař" určí cenu (třeba i nulovou) a podmínky za kterých bude vařit. Přesto se na výběr přátel antidiskriminační zákony nevztahují, dokonce můžete u sebe doma kouřit a ničí práva tím neporušujete. Aby byl zákonný rámec konzistentní, je nutné přijmout antidiskriminační legislativu týkající se výběru přátel, životních partnerů, adoptovaných dětí a zakázat kouření v případě přítomnosti nekuřáků ve vlastním bytě. Na západě již začali uvažovat o zakázu obdarovávání lidí, které si sami vyberete, způsobem, který si sami určíte. ZDE

S tématem zběžně souvisí i pojem "veřejný zájem". Pominu-li problematiku samotné definice tohoto pojmu, liberálům je vytýkáno, že nesouhlasí s tím, aby veřejnost měla právo při dosahování svého veřejného zájmu porušovat cizí vlastnická práva. Při aplikaci principu rovných práv bychom museli přiznat každému občanovi právo při dosahování svého zájmu porušovat vlastnická práva veřejnosti - těch, kteří veřejnost tvoří. Takové řešení je překvapivě naprosto v souladu s komunismem - absencí jakýchkoliv vlastnických práv.

Vlastnická práva, smluvní svoboda, rovná práva, volenti non fit iniuria, svéprávnost - to jsou principy, které je potřeba zahodit, aby bylo možné zákaz kouření v restauracích obhájit. Možná by se obhájci zákazu kouření mohli zamyslet nad tím, zda odmítnutí těchto principů nepovede v konečném důsledku k mnohem horším věcem, než je kouření v hospodách. Bez těchto principů je totiž možné obhájit naprosto cokoliv.