Shodou okolností jsem včera četla dva články ve dvou periodicích. V Právu byla celá strana 2 o neutěšené situaci ve školství a ekonomicky likvidovaných učitelích zakončena rozhovorem s paní ministryní, nazvaném :“ Plošné zvýšení platů kantorů teď není aktuální“. Některé myšlenky paní Kuchtové mě doslova zvedly za židle. Namátkou cituji: „Kariérní řád teď není prioritou. Tou je využití financí ze strukturálních fondů.“...Což znamená, že na platy učitelů budou ředitelé muset žádat o přídavek Brusel? Je vidět, že paní ministryně je opravdu velmi „nezkušená“, jak sama přiznává v pasáži o tom, že školství „zapomněla“ dostat do programového prohlášení vlády. Pokud by měla alespoň základní znalosti fungování veřejných rozpočtů a problematiky financování z fondů EU, tak by tento nesmysl nemohla nikdy vyslovit. Nevím, jestli je paní ministryni známo, že „vytěžováním“ peněz z fondů EU se zabývají specializované agentury, které si účtují až 20% hodnoty grantu. Je pravda, že některé školy mohou na peníze z grantů dosáhnout i bez „zprostředkovatelů“ – je to však za cenu desítek až stovek hodin nehonorované práce učitelů. Tato cesta získávání peněz na platy, kdy školy mají vytloukat klín nedostatku peněz na zaplacení práce na vzdělávacích programech klínem zadarmo práce na grantech, aby měly na zaplacení té první zadarmo práce, je opravdu hodna vlády, která chce šetřit ať to stojí co to stojí ( ty druhé). Pozoruhodné je rovněž tvrzení paní ministryně, že „školy by měly do budoucna pro tyto účely využívat peněz z Evropského sociálního fondu...“. Jen ať ten Brusel a s ním celá Evropa vidí, že český učitel je sociální případ. Proč? Protože vláda chce šetřit. Ne proto, že by v rozpočtu neměla peníze, ale protože chce snižovat daně top manažerům a bankám, které z poplatků českých občanů přetékají miliardami a nechtějí ze svého zisku přispět ani na školství ani na nic jiného. Paní ministryni zřejmě nikdo nevysvětlil, že grantové peníze z fondů EU mají přísná pravidla použití. Jsou určeny na rozvoj nejzaostalejších teritorií a rozhodně je nelze používat na plošné financování nějakého odvětví. Tuto praxi zakazuje Smlouva o zřízení Evropských společenství – základní dokument evropského práva, který ministryně Kuchtová zřejmě nikdy nečetla. Pokud vláda bude chtít nahradit vnitrostátní rozpočtové peníze na platy ve veřejném sektoru financemi z Bruselu, tak v tom Bruselu poměrně brzo „narazí“. Evropská komise a ostatní členské státy a jejich poslanci v Evropském parlamentu, kteří schvalují rozpočet EU, by po prolistování žádostí všech českých škol o přídavek na platy oprávněně mohli namítnout, proč mají z evropských peněz určených na restrukturalizaci regionů postižených např. krachem velkých podniků financovat platy učitelů, které mají být placeny z vnitrostátních daní. Takové je totiž rozdělení kompetencí mezi EU a členské státy. Školství je v národní pravomoci a národní rozpočty jej mají platit. A k tomu slouží daně, které česká vláda chce snižovat. Od čehož si slibuje, že ze západní Evropy přetáhne do Česka další firmy. Proč by ale toto mělo být podporováno z evropských peněz? Které jsou podle prováděcích dokumentů ke strukturálním fondům – jež paní ministryně zřejmě rovněž nikdy nečetla – určeny nikoliv na financování běžného provozu základního a středního školství, ale na rekvalifikace a na speciální projekty . Tedy na třešničky na dortu, které mají zvyšovat úroveň škol a ne suplovat chybějící peníze na provoz.

Předtím, než paní ministryně začne mluvit do novin, tak by si měla zjistit, jak je to s těmi „měkkými penězi“ ve skutečnosti. Je pravda, že v rámci grantu z fondů EU lze část peněz použít i na „platy“. Ovšem ne na platy státních zaměstnanců. Ve skutečnosti je to tak, že z přiděleného grantu např. na výrobu výukového filmu lze část peněz použít na materiál a část na odměny tvůrcům. V případě grantu pro nové organizace, které se zabývají např. rekvalifikací, je možné v prvních letech financovat i mzdy školitelů – ale jen do doby, než se podaří více zapojit národní peníze klientů nebo  veřejných rozpočtů. Každoročně také klesá podíl, který administrátor evropského programu na víceletý program schválí. Takže na fondy EU nelze spoléhat jako na zdroj financování platů ve školství.

Ze stejné kategorie je rovněž tvrzení, že „nějaké odměny školy na vypracování školních vzdělávacích programů dostaly“. Kam ty peníze asi šly - do škol nebo do agentury, která učitele údajně „školí“ v tom, co mají při přípravě vzdělávacího programu dělat a přitom se odmítá se zabývat otázkou financování? To jsou opravdu rady za všechny peníze.

„Školy by měly být dílnami lidskosti, vychovávat osobnosti s tvůrčím potenciálem, a to může být atraktivní, i pokud platy učitelů nebudou vysoké.“ Tento citát v dnešní době, kdy vás každý - od banky po hospodského a rodiče žáků měří podle tloušťky peněženky - nepotřebuje komentář. Aneb dětičky učitelů - sice nemáte co jíst a co na sebe a nemůžete studovat na vysoké škole, ale vaši rodiče mají zajímavou práci.

Je vidět, že paní ministryně už dlouho nežije z učitelského platu, ale že jí vydatně pomáhal polštář odměn v politických funkcí a od rakouských odpůrců Temelína.

Velice mne rozčílila i formulace, v níž paní Kuchtová říká „Zavázali jsme se, že budeme snižovat mandatorní výdaje, šetřit.“

Komu jste se zavázali, Zelení? Svým voličům těžko. Mezi vašimi voliči bylo bohužel hodně učitelů – učitelek, nenapravitelných idealistek. Určitě jste se jim zavázali, že jim de facto snížíte platy? V porovnání se zvýšeným objemem práce na různých blbovinách i reálně vzhledem k neustálému zvyšování cen energií, platbám u lékaře atd.? Nebo v tom programovém prohlášení, kam se školství vůbec nedostalo?

Sám o sobě je tento rozhovor v Právu dost tristní, ale správně jsem se naštvala, teprve když jsem si přečetla v Jihočeském deníku z 9. 3. na straně 3, že jistý pan Soukup, velký sponzor Zelených ( před volbami poskytl straně půjčku ve výši 9 milionů) má být zaměstnán jako ekonomický náměstek ministryně školství.

Proč, ptám se? Proto, aby si snížil životní úroveň v chudém školství? Nebo má chuť hospodařit se sto třiceti miliardami z evropských fondů? Doufejme že ne podobně, jako organizace, která za těžké miliardy vyprodukovala v praxi zcela nepoužitelný Rámcový vzdělávací program – ale už neřešila, z čeho zaplatit jeho aplikaci ve školách. Hlavně že si uměli vyřešit svoje vlastní financování.

A pak že nejsou peníze. Tyto a další souvislosti už nejsou ani tak humorné, jako spíše k pláči. Zvláště, pokud učitel čte o tom, že na zvyšování platů nejsou a nebudou peníze. Zvláštní je, že tento nedostatek peněz je provázen historicky nejvyšším nárůstem počtu poradců na ministerstvu (z řad Zelených), z nichž žádný určitě nepracuje zadarmo ani hodinu. Paní ministryně by tedy neměla říkat, že nejsou peníze. Přesnější by bylo říci:

UČITELÉ, PRO VÁS PENÍZE NEJSOU!