Oni sami zase pohlíželi poněkud s despektem na "východňáry". Všichni dohromady jsme se s patřičnou povýšeností dívali na ty, kteří obývali zemi na východ od Užhorodu, ale i oni měli zato, že jejich sousedé dále k místům, kde se ráno objevuje slunce, nedosahují jejich úrovně.

Stejně se ovšem západnější sousedé dívali na svoje východnější bratry, samozřejmě i na nás. Nemyslím, že to bylo způsobeno jen odlišným politickým systémem. Ono to totiž dokonale funguje dosud. Viz problém tzv. Schengenu (snad jen velmi naivní Neználek může věřit tvrzení, že problém je v počítačovém zpracování dat!).

Přesto i my, také postižení a také dnes, naprosto suverénně pociťujeme potřebu "mistrovat" všechny, kteří žijí "na východ od nás". Minulou sobotu jsem sledoval motoristický magazín na Primě, který prováděl autosalonem v Moskvě. Nemusí se každému líbit ani technická úroveň ani estetická stránka ruské nebo čínské automobilové produkce, ale to ještě nezakládá právo posměšných komentářů. Tento příklad je vcelku banální, my poučujeme v mnoha zásadnějších oblastech.

Tak nějak se kolektivně chováme i k jiným (zvláště východním) kulturám. Samozřejmě nejen my. Velmoc, která je přesvědčená o své naprosté dokonalosti (a ochotně porušuje celou řadu pravidel, které civilizovaný svět považuje za samozřejmé) bezostyšně označuje za říše zla každého, jehož systém se odlišuje od "svaté demokracie".

Kdo ovšem ví, netrpí-li ty státy, které my tak ochotně považujeme za "poněkud méněcenné" - tedy ty, které jsou obětí našeho "východního syndromu" podobným syndromem, ovšem západním? Z naší domácí zkušenosti to považuji dokonce za velmi pravděpodobné.

Zvláštní, že se zkoumáním tohoto problému jsem se zatím v rozsáhlých úvahách všeznalců politologie, nesetkal. A přece se mi zdá, že právě tady je třeba hledat klíč k vzájemné rovnoprávné komunikaci, k pochopení odlišností (včetně jejich respektování) a dokonce možná k odstranění hrozby terorizmu. Ten totiž nepřichází sám o sobě. Je plodem nekorektní situace, ze které určitá komunita není schopná nalézt jiné (racionálnější) východisko.

Odstranění "východního (západního) syndromu" považuji za jedinou reálnou cestu k nápravě současného světa. Domnívám se, že hrdé, i přes svoje odlišnosti navzájem se respektující národy, uznají terorizmus za mimořádně podlý způsob prezentace. Budou jej považovat za nepřípustný, ohavný, trestuhodný. On terorizmus totiž není výrazem ničeho jiného, než komplexu meněcennosti, u jehož kolébky stojí stav, který považuji za hanbu naší civilizace: "syndrom východu".