Na štěstí se lidé zamilovávají i v jednadvacátém století. V západní Evropě dokonce často, a asi také vícekrát než dříve. Často ale také zamilovaní váhají, jestli se mají opravdu dát "na vždy" dohromady. Manželství už není to, co bylo dříve. Jasně, že se mladým -- jako tomu bylo vždy - chce utéct od rodičů, ale nemusejí se z toho důvodů dneska hned brát. A děti chtějí později, jestli vůbec. To je také otázkou hospodářské situace, v které dnes lidé žijí.

Hlavně lidi s univerzitním vzděláním často čekají a čekají, až už je pozdě, alespoň a na děti. A když už se spolužití zdá být nesnesitelné, lidé -- na základě osobního rozhodnutí spojeného se sociální péči německých státních úřadů -- častěji než dříve volí samostatný život. Každý chce žít podle svého gusta. A abych citoval primátora Berlína Wowereita v jiné souvislosti: "Je to taky dobrý!"

Že se lidi už nenechávají nutit k pokračování soužití s nemilovaným partnerem a že se ani nechtějí vracet k rodičům, to má nejrůznější následky.

V Německu máme proto více lidí, kteří žijí sami, méně sňatků a více rozvodů. Existuje tam více matek, které vychovávají své děti a mají problémy jak spojit výchovu s prací. Máme více neprovdaných, odděleně žijících nebo už neprovdaných matek s dětmi. Počítají se mezi chudé. Sociální a rodinná politika s tím má velké problémy. Bytová výstavba v městech s tím počítá a připravuje se na to. Chybí často sociální péče. Je málo místa v jeslích a v mateřských školách. Není taky dost podnikových školek. A když tam jsou místa, matkám často chybějí peníze, aby to mohly zaplatit.

Starší často říkají, že mladí a také už ne nejmladší lidé se rozcházejí moc lehce a moc rychle. Podle nich by se měli déle snažit problémy překonávat. To ale je v skoro každém případě z jednoho hlediska moc rychle a z jiného moc pozdě.

Pro každého účastníka v takové situaci je ale problém, jak partnerovi říci, že z trhání ostnů kaktusu vyšlo, že to společně už nejde dál, že něco úplně skončilo.

Někoho napadlo řešení. Vědomí, že se lidé neradi dostávají do situace, kdy chtějí sdělit partnerovi či partnerce, že se s ním či s ní chtějí rozejít, se zřejmě spojilo s chutí do podnikání i s vědomostí, že se profesionální služba někdy dá dobře prodat. A tak už si v některých městech v Německu novou službu můžete objednat. Je to služba "ukončovatele", německy se mu říká "Schlussmacher". Zplnomocníte prostě ukončovatele, aby vaším jménem promluvil s vaším ještě existujícím, ale brzo už jen bývalým partnerem či partnerkou. On to udělá, jak doufám, s citem, ale zatím možná ne v češtině. Divil bych se ovšem, kdyby se na světovém trhu brzo nenašel někdo, který tuto službu bude nabízet i pro Čechy. Bohužel a třeba pro někoho také naštěstí.