Svoji roli však sehrálo i zjištění, že "král je nahý", že tamti nahoře, politici, vymydlení, vzdálení, co z televizních obrazovek "nám dole" vykládají pravdy světa, jsou vlastně jako my, taky mluví sprostě, taky občas vůbec nevědí kudy kam, možná se i vrtají v nose nebo sirkou v uchu a kdovíco ještě.

Autorita a modla, kterou jedinec uznával, považoval ji za bezchybnou, kořil se jí a zároveň od ní cítil odstup, najednou ztrácí svoje kouzlo, kácí se a včerejší obdivovatel po ní dupe. Tento přístup nevnímá, z jakých zájmů kterých skupin politika vyrůstá, vzájemná provázanost společnosti "dole" a špičkové reprezentace "nahoře" mu uniká, na složité jevy s různým dopadem na různé skupiny uplatňuje jednoduché morální měřítko "dobrý versus zlý".

Idealizace a přehnaná očekávání od vrcholných politiků pak jdou ruku v ruce se zatracováním světa "špinavé politiky" jako celku, což zase umožňuje nositelům onoho názoru vyvléct se ze spoluzodpovědnosti za daný stav a připsat ho "těm nahoře".

I v české společnosti najdeme vícero příkladů této moralizující "antipolitiky": Televizní pořad S politiky netančím se mnohokrát strefil do černého, řehtajícímu publiku však jakoby ucházelo, že ty nemožné, Bubílkovou a Šimkem tepané panáky, kteří jakoby mohli za všechno, si samo zvolilo.

Odvozeného druhu byl i téměř sakralizovaný vztah části veřejnosti k dvojici Václava a Olgy Havlových, povznesené nad strany, vystřídaný pak nenávistným syčením proti druhé Havlově manželce Dagmar, která kontrastovala se světicí Olgou svou přitažlivostí a v očích Havlových zbožňovatelů ho stahovala z piedestalu kamsi dolů.

Hledání zásadně nové, vykupitelské, čisté politiky odborníků, co "nebudou krást a lhát", je u nás záležitostí voličů, kteří se po revoluci přelévali z OF přes OH a ODA do Cesty změny, Naděje, občanských iniciativ vedených typy Martina Mejstříka, do Unie svobody a konečně do SNK-ED, jejichž lídr Kasl nedávno - jak typické pro tuto řadu - zatratil nemorální českou politiku a potichu vyvanul do privátní sféry.

Propracovat se k názoru, že politici nejsou všehoschopní andělé ani kreatury, nejsou o nic víc ani míň než obyčejný člověk, že občan sám by je měl aktivně ovlivňovat a že pravo-levé dělení má svou funkci a demokracii prospívá, se příznivcům svatých obrázků zatím moc nepovedlo.