27. 9. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 9. 2006

STŘET CIVILIZACÍ?

Copak nemáme muslimské konvertity přímo na "Západě"?

Po roce 1992 si získal značný věhlas Francis Fukuyama svou knihou o "konci dějin". Tím koncem bylo myšleno, že lidstvo ve svém vývoji dosáhlo optimální situace, na níž není co valně zlepšovat. Dějiny jako vývoj politických systémů jako kdyby dosáhly cíle "liberální demokracií". Na druhé straně u Fukuyamova učitele S. P. Huntingtona v té době zrála myšlenka spíše na katastrofický scénář. Posléze po časopiseckých verzích vydal knihu o "střetu civilizací" (roku 1996). Tohoto termínu se s oblibou zmocňují média, takže je to aktuální klišé.

Sám Fukuyama své výchozí pojetí několikrát knižně revidoval. Těžiště naší "posthumánní budoucnosti" vidí v dodržování přirozených práv. Má za to, že problematiku spojenou s konfrontační variantou islámu není možno řešit vojenskými akcemi, nýbrž politickými prostředky, a to v rámci dlouhodobého trpělivého programu usilujícího "o srdce a mysl obyčejných muslimů na celém světě".

Huntingtonovo pojetí mělo předchůdce ve dvou autorech píšících v první třetině 20. století, v O. Spenglerovi a v A. J. Toynbeem. Spengler byl pesimistou, pokud jde o budoucnost civilizací. Psal o "úpadku Západu". Toynbee ve svém úctyhodném díle nakonec projevil naději ve spásonosné vyústění dějin lidstva. Počítal posléze s tím, že vývoj "západní kultury" nemusí vést k fatálním koncům. Přitom zvláštní pozornost věnoval náboženství jako závažnému civilizačnímu a potenciálně záchrannému faktoru.

V rámci Evropské unie nedávno vzplály ohnivé diskuse na téma, zda má základní --- jakoby "ústavní" --- text EU obsahovat výslovnou zmínku, že je Evropa dědicem a nositelem křesťanské tradice. Obecněji bychom měli ovšem hovořit o evroamerické civilizaci; a to bez ohledu na zjevné rozdíly v sociálně-kulturní a politické tradici a bez jinak žádoucího zřetele k tomu, že USA jsou zatím stále hegemonem současného světa.

S přihlédnutím k apriorně zaběhaným tradicím by měl "Západ" zůstat "křesťanským", specifické oblasti Asie a Afriky jsou po staletí muslimské. Do jisté --- nepřehlédnutelné --- míry nám uniká, že "na Západě" přibývá stoupenců islámu, a to nejen z případných přistěhovalců z muslimských zemí. Přitom se tak děje bez ohledu na případnou mediální a shůry politicky silně proklamovanou kritiku "muslimského extremismu". Přesto stále dochází ke konverzím k islámu také třeba mezi "bílými" Brity nebo Američany (ne-li též, byť nikoli masově, i mezi Čechy).

Co je přitom zajímavé? Mezi konvertity k islámu najdeme lidi spíše mladé (pod 30 let věku). Mladí lidé přirozeně tíhnou ke kritice ustálených společenských pořádků, v nichž žijí. Zvláště tehdy k tomu dochází, když přiměřeně ke svým představám o životě ve společnosti nezakotvili. Islám možná v nejednom případě hraje dnes obdobnou roli, jakou hrál ještě do konce šedesátých let 20. století --- "levicový" a navenek radikální --- komunismus. Samozřejmě bychom neměli přehlížet, že moderní společnost některými svými projevy vypadá cynicky, konzumně, korupčně, a globálně cizorodě, "neautenticky"; zkrátka bez žádoucích --- zřejmě "spirituálně" založených --- "hodnot". Muslimská víra má řadu rituálů, které již svou odlišností a naléhavou přítomností mohou lákat k seznámení. Nepřehlédnutelné jsou některé její zákazy; jako jsou abstinence od alkoholu nebo nepožívání vepřového masa. Půst zvaný ramadán je komplexně pojaté odříkání, vždy přes celý den až do večera, nejen od jídla a pití, ale i od rozmanitých dalších požitků, včetně sexu. Je to na celý měsíc nemalá výzva k zápasu se slastmi tělesnosti. Může přitahovat také výchozí "jednoduchost" muslimské víry. Stačí vyjádřit svou "podrobenost Bohu", a už jako kdyby člověk byl muslim. Dokonce mezi muslimy se udržuje tradice, že každý se vlastně už narodil jako muslim; jen by neměl odpadnout od víry Prorokovy. Islám v našich evroamerických končinách může také zároveň vypadat jako kýžené útočiště k další radikalizaci vlastního smýšlení; zvláště tehdy, cítí-li se člověk otráven svým životním prostředím. Extremismus není příznačný jen pro některé oblasti Orientu.Jako nebezpečné "hrátky" se státní mocí vykazuje znaky možného "adrenalinového sportu". Pak ovšem kdekoli. A také bez ohledu na sociální nebo náboženské zázemí...

Podle toho, kde k ní dochází, konverze má řadu lokálních podob. Obecně ale lze konstatovat, že vždycky tu svou roli sehrává jak pocit hladu po hodnotách, tak potřeba někam "autenticky" patřit, tak třeba i žízeň po nových prožitcích obohacujících "nitro" člověka a uspokojujících představu o "spiritualizaci" života. Nejednou tu doprovodně působí navíc pocit potřeby být vnímán jako plnoprávný subjekt. Což náboženské poselství v různých variantách tlumočí. --- Např. s jistým uvolněním některých aspektů veřejného života v Číně se tam stále víc šíří křesťanství. Pokud jde o katolicismus, ten žije dokonce navenek ve dvou podobách. Římskokatolická církev má jednu organizační síť kontrolovanou zvenčí státem, druhá její větev je praktikována spíše jako "tajná církev". Křesťanů je v miliardové Číně zatím snad jen 1 procento. Náboženská víra je v čínských poměrech čímsi latentně podezřelým. Není pod přijatelnou kontrolou komunistického státního aparátu. (Přitom je v současnosti v Číně povoleno šest nábožensky profilovaných směrů. Pochopitelně mezi ně patří konfucianismus, taoismus, buddhismus; také islám, a protestantská a římskokatolická verze křesťanství. Zhruba šedesát procent Číňanů je navenek atheisty.)

Už z těchto příkladů je vidět, že v naší současnosti probíhají rozmanité a zpravidla nečekané reakce na ustálenou tradici z dřívějška, jejichž nositeli jsou většinou mladí lidé, existenčně ne vždy uspokojivě zapojení do společnosti, v níž žijí. Radikalismus nejednou začíná poměrně nenápadně; tím že nějak sebou neuspokojený člověk hledá strukturu, v jejímž rámci by upevnil své sebevědomí. Fascinuje být součástí množství, které se cítí osloveno "poselstvím". Případné střety radikálů se státní mocí jsou součástí ritualizace a "naplnění smyslu" vlastního počínání. I tehdy, když je náboženská víra naprosto neagresivní, pokud jí hrozí útlak zvenčí, pud sebezáchovy její stoupence nutí málem ke spikleneckým metodám a k ostentativní izolaci vůči vnějšímu světu. Což je také svého druhu "dobrodružství", byť nechtěné; ale také přitahující zájem možných dalších adeptů, kteří se chtějí vymanit z všední každodennosti. Zbraně ani jiný útlak tu adekvátní řešení nenavodí. Jen politickými nebo diplomatickými prostředky se konstatované sociální a psychické neduhy také nevyřeší. Vnímat onu zvláštní krizovost dneška jen jako střet "Západu" a "Východu" je schématické, zplošťující, a tudíž nepřiměřené. Kdo a jak se ujme usměrňování veřejného mínění v zájmu vzájemného soužití? Jak uchráníme ty civilizační hodnoty, jimž by konečně také racionalita promluvila do problematiky "udržitelného rozvoje", bez katastrof, které si nadrobujeme sami?

Mluvíme nejednou o víře v Boha. Přitom jen obtížně můžeme mít víru ve vlastní budoucnost. Že hrozí nezvratné změny zemskému klimatu, se ví už několik let. Zatím jsme se jako lidstvo vždycky z prorokovaných hrůz nějak vymotali? Co když tentokrát už to nemusí být pravda? Není i v tom jeden z možných podnětů aspoň k pokusu o osobní konverzi?...

                 
Obsah vydání       27. 9. 2006
28. 9. 2006 Západ ve válce proti terorismu prohrává
27. 9. 2006 "Nikdy jsme nebyli svobodnější!"
27. 9. 2006 Jak se (ne)opakují dějiny Martin  Škabraha
27. 9. 2006 Šaškárna v Praze Martin  Schulz
28. 9. 2006 Nuly a nuda Alex  Koenigsmark
27. 9. 2006 Rasismus a terorismus - každodenní problém Uwe  Ladwig
27. 9. 2006 Tajemství charismatu Yekty Uzunoglu Zdeněk  Jemelík
27. 9. 2006 Ve Francii obyvatelé opět musejí schovávat děti před policií Cédric  Jabůrek
27. 9. 2006 ■ ■ ■ Karel  Lišaj
27. 9. 2006 Teplota Země je nebezpečně vysoká, varují vědci z NASA
27. 9. 2006 Jak by to vypadalo s válkou v Iráku, kdyby byl George Bush černoch?
27. 9. 2006 Chávez: Zlý sen svetového diktátora Hugo  Chávez
27. 9. 2006 Jak si poradili s tématem porodnosti Lukáš  Tomek
27. 9. 2006 Vztah k životnímu prostředí Sandra  Wain
27. 9. 2006 Nezúčastnená politika -- antisystémové hnutie privilegovaných Radovan  Geist
27. 9. 2006 Nové povolání: Ukončovatel Uwe  Ladwig
27. 9. 2006 Když se modly kácí k zemi... Pavel  Pečínka
27. 9. 2006 Tlustočet Jiří  Havel
27. 9. 2006 Copak nemáme muslimské konvertity přímo na "Západě"? Miloš  Dokulil
27. 9. 2006 Nezávislé reportážní cesty umožněné vládní centrálou cestovního ruchu
27. 9. 2006 S rozhlasem po žebrotě? Štěpán  Kotrba
27. 9. 2006 Blairův poslední sjezdový projev Jan  Čulík
26. 9. 2006 Reakce managementu ČT na prohlášení odborářů k logu televize
27. 9. 2006 Citovat Britské listy pro iDnes není problém
27. 9. 2006 Syndrom východu Jan  Polívka
27. 9. 2006 "Zpráva" Transparency International? Nebrat! Stanislav  Křeček
27. 9. 2006 Lži proti klamstvám Gabriela  Rothmayerová
27. 9. 2006 Renesancia zelenej politickej agendy Eduard  Chmelár
26. 9. 2006 Malý kvíz pro Topolánkovu odpovědnou vládu
26. 9. 2006 Cui bono? Vít  Klíma
26. 9. 2006 Válku proti terorismu s Bushem a Blairem u moci nelze vyhrát
26. 9. 2006 Zelený fašismus Milan  Valach
4. 9. 2006 Hospodaření OSBL za srpen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce