Rozpočet je v hrubých rysech realistický, nicméně nikoho nenadchne. Centrální banka proto opět významně zakašlala. Vize změn se odkládají na neurčito. Zbývá tedy setrvačný pohyb. Kdy se setrvačník zastaví, není jasné. Skutečnost, že právě po volbách byl čas prosadit potřebné korekce, vzala za své. Jsme znovu na počátku. Pokolikáté?

Vláda přisypala do několika oblastí. Shodou okolností právě do těch, kde ji k tomu zavazovalo usnesení vlády předchozí. Jsem spokojen, že právě můj požadavek přidat české vědě i vysokým školám byl vyslyšen. Jakkoli jsem si nepředstavoval, že to bude na úkor dalšího zvýšení deficitu. Dostat deficit nad hranici danou konvergenčním programem, bylo ovšem průhledným záměrem naší dočasné vládní garnitury od samého počátku. Smazat poslední argumentační pozici země k možnému přijetí eura v roce 2010 se tedy podaří. Je otázkou, zdali země v budoucnu bude někdy v takové kondici, aby bylo možno společnou měnu přijmout. Nyní by to nebylo těžké, protože dosud jsme kritéria přijetí v impozantním předstihu plnili. Dokonce lépe než řada zemí samotné Eurozóny.

Problém mám s plánovaným prodejem akcií ČEZ. Výnos z prodeje ČEZ byl dlouhodobě uvažován na důchodovou reformu. Zapojení těchto peněz do jiných kanálů veřejných financí přitvrzuje tvar budoucí penzijní reformy. Pochybuji o tom, že prodej akcií je nejlepším způsobem nakládání s majetkem, který má stále významnou investiční perspektivu. Raději bych si trochu přilepšil mimořádnou dividendou a trošičku se uskromnil ve výdajích. Vysoké zisky ČEZu, které jsou nechtěným dítětem evropského liberalizačního procesu, jsou přirozenou a opakovatelnou součástí veřejných rozpočtů. Prodej ČEZu je prodejem jeho vysokých současných i budoucích zisků s tím, že státu zůstanou mastné garance za jadernou energetiku. Prodej je tedy jednorázovým příjmem na úkor nepochybně vysokých příjmů budoucích.

Hrubé cifry rozpočtu jsou tedy v zásadě blízko možného politického kompromisu. Země by se tedy mohla vyhnout blamáži rozpočtového provizória, které by analytici nenechali bez kritiky. Ochotnické hulákání délesloužícího kaprála Tlustého skončilo poslušným návratem do původního pochodového tvaru obrlajtnanta Sobotky. Možná bychom rozpočty nemuseli svěřovat kaprálům s neukojenými divadelními ambicemi. V reprezentaci ODS dnes opravdu není žádný ekonom... Bývaly doby, kdy to novinářům vadilo. To ovšem vládli socani.

Autor je místopředsedou národohospodářské komise ČSSD a stínovým ministrem školství, donedávna byl místopředsedou vlády pro makroekonomickou strategii