V komentáři: "Někdy je lepší nedohoda" (MFD 15. 9. 2006) vyjevil, že se u nás právě rozhoduje, zda nadále budeme žít svobodně, nebo upřednostníme pořádek, (zdánlivě) zjednodušující správu věcí veřejných (s Paroubkem a ČSSD): "Upřednostnění pořádku je svůdné, občan na ně ovšem doplácí. Státní monopol, např. ve zdravotnictví, současnou situaci sice zvládá snáze než snaha prosadit zde svobodné podnikání. Výsledkem je omezení svobody pacienta. Šraňky ve svobodě projevu ulehčí situaci vládě, občanu ovšem zkomplikují možnost dovolat se spravedlnosti..."

Svobodu projevu Bohumil Doležal chápe jako chór hřímající jedním -- jemu libým -- hlasem: Na protest proti zrušení pořadu "Bez Obalu" ukončil v lednu 2006 někdejší -- zhrzený - šéf týmu poradců premiéra Václava Klause spolupráci s ČT! Jenže mnohem výstižnějším názvem tohoto pořadu by bylo: "Jak to spolu s autory vidí právě Bohumil Doležal, Jiří Švarc a Miroslav Ševčík z ODS blízkého Liberálního Institutu, Miroslav Singer, Pavel Kohout, Jaroslav Kmenta a Martin Komárek" -- vše pánové jedné mysli... V říjnu minulého roku publikoval časopis Týden(41/05) statistický rozbor počtu výstoupení českých polických komentátorů na obrazovce ČT. Bohumil Doležal zde před ostatními politology vede na celé čáře. Když ale Jiří Paroubek kritizoval nevyváženost jednoho dílu pořadu, byl srovnán s Lukašenkem, který potlačuje svobodu projevu v Bělorusku.

Jednoduchost má ovšem Bohumil Doležal očividně v oblibě. Jak jinak chápat jeho charakteristiku snahy o reformu zdravotnictví? Kde vidí státní monopol? S neomezenou svobodou podnikání byli konfrontováni pacienti na Slovensku -- udávaném za vzor reforem: Zdravotní pojišťovny = soukromé a.s. zde doposud mohly ze zákona vlastnit zařízení v nemocnicích (jako dialýza, plastická chirurgie, asistovaná reprodukce,...). V nich si dle zákona mohly určovat samy hodnotu bodu (v tomto modelu se zhlíží svobodomyslná ODS). Nemocnicím, kde jsou v nájmu, velkoryse přenechávají lukrativní zařízení, jako jsou např. LDN... Na to, jak svobodní se cítí pacienti v systému, kde nástrojem tvorby soukromého zisku je jejich veřejné zdravotní pojištění -- dopuručuji panu Doležalovi zeptat se přímo jich. Také na svobodu, kterou jim přinesla rovná daň.

Stejně jednoduše označuje pan Doležal za nedemokratický nový zákoník práce. V čem -- se nikdy neobtěžoval vysvětlit. Já osobně považuji zákonnou možnost výpovědi pracovního poměru bez udání důvodu za zločin, za krok v pojetí lidských práv tak o 150 let zpět. Čeho nebo koho se ona kýžená svoboda týká, možná vysvětluje výrok poradce současného svobodomyslného premiéra bez důvěry, ekonoma Karla Kříže: "Komunisty(levici) volí lidé, pro které je práce posledním zoufalým pokusem, jak přijít k penězům ..." (ČT2 Hydepark, říjen 2005).

Dech vyrážející je také sofistikovanost tvrzení: "Teroristé jsou lidé, kteří si myslí, že k bohatství je možno dospět ne tvrdou prací, ale s nožem v ruce" (B.D.: MFD 14. 9. 2001). Nebo také kritika úmyslu čerstvě jmenované spolkové kancléřky Angely Merkelové před první cestou do USA, hovořit s prezidentem Bushem o základně Guantanamo: "Dotazovat se J.W. Bushe na Guantanamo mají právo jen ty státy, které USA pomáhají v boji s terorismem..." (B.D.: MFD leden 2006).

Jako - skutečnou odborností němčináře a literárního vědce - by Bohumila Doležala snad mohlo zajímat, že v roce 1941 psal německý spisovatel Thomas Mann, kterého rozhodně není možno podezírat ze sympatií k levici, v nově objeveném dopise příteli do USA: "Ona tak vehementně proklamovaná svoboda je zástěrkou prosazování zájmů velkokapitálu. Často jsem tady otevřeně lidem říkal, pokud do země jednou vstoupí fašismus, pak jménem svobody." (FAZ 22. 8. 2006). Středobodem veškerého úsilí byl svobodný člověk i v náboženství komunistickém -- a dodnes je -- na ostrově svobody...

Autorka je germanistka a pracuje od roku 1990 v pražské redakci německého zpravodajského magazínu DER SPIEGEL