nechci žádný nahý ráno jen s růžovou šálou kolem krku
protože se budím sama
postel vedle je zase prázdná

nechci žádnou hvězdu co ráno klouže lidem do oken
protože na spadlý hvězdy já nevěřím
i můj klín je zase prázdný

nechci žádný úsměvy cizích lidí co pořád někam spěchaj
protože dupou po sesypaným domku z karet
jen moje dlaň je zase prázdná

nechci žádnou vodu ze sklenice touhy
protože tuhle žízeň nemůže utišit
moje rty jsou zase prázdný

nechci žádný svítání
nechci novej den
nechci vítr ve vlasech
a taky nechci cejtit jak dejchá zem

chci tebe